Článek
Už proto ne, že jí často nerozumíme, což je oproti těm ostatním zmíněným češtinám docela zásadní rozdíl. Navíc skutečnost, že to je někdy úmysl pisatelů, nevyznívá úplně pozitivně.
A pak je řada češtin řekli bychom specializovaných, vytvořených a používaných profesními, sociálními či jinak definovanými společenstvími – v širokém smyslu toho slova, neboť je mezi nimi zahrnuta čeština právnická (s neodolatelným slovesem „zrušovat“, kterému chybí jen to „v“ na začátku), i čeština užívaná jejich protistranou v „nápravných zařízeních“ (což je spojení, které, přiznejme si to, se na rozdíl od slova „vězení“ běžné češtině běžného mluvčího vymyká), a také studentský slang.
Dále podivnými cizími výpůjčkami kontaminované (to slovo tu mám schválně) jazyky „IT-specialistů“ či „byznysmenů“ a samozřejmě i jazyk jejich ženských protějšků, jen teď nevím, zda si říkají „byznysvimin“ či „byznysmenky“. Když už jsme u toho, i jazyk matek dohlížejících na sociální kontakt svých ratolestí na pískovišti. A to jsem ještě vynechal pohled z úhlu bohatství – byť již pomalu se vytrácejícího – českých a hlavně moravských dialektů.
Kultivovaný uživatel češtiny musí umět všechny tyhle rejstříky varhan českého jazyka správně zařadit do příslušné jazykové vrstvy, když je někde slyší nebo čte.
To zařazení není těžké, protože rozdíly jsou patrné nejen v koncovkách (obecně české mladej, hanácké mladé, spisovné mladý), případně v podobném střídání -ý- a -ej- ve slovním kmeni (mejdlo/mýdlo), ale i v lecčem jiném, třeba ve slovní zásobě.
A musí několik málo těch rejstříků i umět aktivně používat ve svém aktivním jazykovém projevu – které to konkrétně jsou, záleží v obecnosti na mnoha faktorech, ale je zřejmé, že mezi nimi v žádném případě nemůže chybět spisovná čeština, a tedy jazykové prostředky vysokého stylu.
Příkladem kultivovaných mluvčích (a také vzorem kultivovaným mluvčím) by měli být například moderátoři a moderátorky zpráv veřejnoprávních médií. Jenže – měli by, ale nejsou.
Uvědomil jsem si to již mnohokrát, ba uvědomuji si to, abych tak řekl, průběžně, leč skutečně mimořádně výrazně to zase jednou nastalo teď ve čtvrtek 15. prosince, kdy v Událostech na ČT1 referovali o oslavách 20 let existence horní komory parlamentu.
I na webu ČT24 asi stále ještě najdeme nadpis Senát pořádal slavnostní shromáždění k 20letému výročí své činnosti a moderátorka nám o této události referovala stejnými slovy.
Rozdíl mezi řadovou číslovkou dvacátý (kolikátý? – první, druhý… dvacátý) a přídavným jménem dvacetiletý (žijící či obecně trvající jak dlouho?) zpravodajskému štábu České televize zřejmě uniká... S ním pak i moderátorce, která nám takové „novinky“ předčítá ze čtecího zařízení nad kamerou (a která za to asi může nejméně).
Dalším trvalým šlágrem takového odvrhnutí kultivovaného jazyka na ČT je množné číslo podstatného jména policista – užívání nevhodného tvaru nabývá občas až netušených rysů, když moderátorka v jedné větě, třeba nějaké reportáži z Paříže nebo Bruselu, použije souběžně tvary policisti a teroristé. To člověk začne přemýšlet o tom, komu projevuje více úcty a respektu.
Pražská redakce na tvaru policisti přitom lpí s tvrdošíjností hodnou lepší věci: asi tak před šesti týdny běžela v Událostech reportáž o jakési policejní akci na Vysočině. A zatímco krajská reportérka důsledně používala náležitý tvar policisté, její kolegyně na Kavčích horách zatvrzele v každé větě opakovala policisti.
Ano, nepochybně je tento tvar v jazykových příručkách uváděn jako možná spisovná varianta vedle tvaru policisté, ale to není pro profesionálku a kultivovanou mluvčí důstojné zdůvodnění čehokoli, neboť jazykovou kulturu si každý nosí především v sobě – také proto, že žádná příručka ji nepopíše do naprostého detailu.
Karel Oliva
Karel Oliva vystudoval obor informatika se specializací na matematickou lingvistiku na Matematicko-fyzikální fakultě UK. V letech 1983–1988 byl interním aspirantem téže fakulty, nebylo mu však umožněno již hotovou disertační práci obhájit (stalo se tak až v r. 1997 na Filozofické fakultě UK).
V lednu 1989 proto ilegálně odešel do Bulharska, kde pracoval jako vědecký pracovník sekce matematické lingvistiky Koordinačního centra pro informatiku a výpočetní techniku Bulharské akademie věd, v říjnu téhož roku svůj pobyt legalizoval.
Od dubna 1990 působil v Ústavu matematické lingvistiky Sárské univerzity v Saarbrücken (SRN), kde se r. 2001 habilitoval v oboru všeobecná lingvistika. Od listopadu téhož roku působil v oddělení matematické lingvistiky Rakouského ústavu pro výzkum umělé inteligence (OeFAI) ve Vídni. Od června 2003 do září 2016 byl ředitelem Ústavu pro jazyk český AV ČR.
Hlavní oblastí jeho odborného zájmu je formální syntax přirozených jazyků, včetně inovativních přístupů vedoucích k praktickým (počítačovým) aplikacím. Publikoval přes 90 původních vědeckých prací v časopisech a sbornících odborných konferencí, byl vedoucím výzkumných týmů a spoluautorem implementací řady softwarových celků (mj. Korektoru české gramatiky pro Microsoft Office).
Hovoří anglicky, bulharsky, italsky, německy a rusky, částečně ovládá i řadu dalších jazyků.
Takže pokud se někdo domnívá, že do prestižního, vysokého stylu patří slovní tvar policisti, stylově nižší varianty jako taky a další podobné, a pokud při volebním zpravodajství dává výraznou přednost negativně hodnotícímu až urážlivému výrazu partaj před stylově neutrálním spojením politická strana, měl by si zvolit zaměstnání, kde to nebude vadit. Pracovní místo ve zpravodajském štábu veřejnoprávní televize to ale rozhodně není.
