Čeští výzkumníci pomohli vypátrat původ většiny meteoritů dopadajících na Zemi

Meteoroidy, z nichž některé pak dopadají na Zemi jako meteority, vznikají při srážkách asteroidů neboli planetek obíhajících kolem Slunce, které se odehrály i před desítkami milionů let. Dvě studie o původu meteoritů zveřejnil v polovině října prestižní vědecký časopis Nature. Na webu o tom informovala Matematicko-fyzikální fakulta (MFF) UK v Praze.

Meteoritický materiál se z prachu utvářel dávno před vznikem Země, jen dva miliony let po vzniku Slunce před 4,567 miliardy let, uvedli vědci s odkazem na radiometrická měření meteoritů.

Z materiálu se utvořily asteroidy, jejichž oběžné dráhy kolem Slunce se kříží a jednou za několik milionů let se tak srážejí a tříští desetikilometrová tělesa. Tím vznikají meteoroidy, které pak obíhají kolem Slunce samostatně.

„Nyní se českým badatelům podařilo vytvořit dosud nejúplnější model popisující dynamiku asteroidů v hlavním pásu a v blízkosti Země i původ meteoroidů různých typů, a to obyčejných i uhlíkatých chondritů,“ shrnul web MFF UK.

Nejčastější typy meteoritů, tzv. chondrity, tvoří přes 85 procent pádů meteoritů na zemský povrch. Tato třída kamenných meteoritů se dělí na dva hlavní druhy: H s vysokým obsahem železa a L s nízkým obsahem železa.

„Asteroidy se při vzájemných srážkách rozpadají na fragmenty. První fragmentace se odehrála asi před 40 miliony let, druhá před 7,6 milionu a třetí před 5,8 milionu let,“ popsal Miroslav Brož z MFF.

Zdrojem meteoritů dopadajících na Zemi jsou přitom zejména zmíněné rodiny asteroidů Massalia, Koronis a Karin. Z těchto rodin jde obvykle o malé úlomky.

„Dohromady se takto podařilo vysvětlit původ 70 procent všech meteoritů. Jde přitom o stejné typy meteoritů, které pozorovali už předchůdci člověka,“ doplnili vědci.

Badatelům se nyní tedy podařilo spojit konkrétní druhy meteoritů s rodinami asteroidů v hlavním pásu. Kromě rodin Massalia, Karin a Koronis identifikovali i tělesa, která mají původ v rodinách Veritas, Polana či Eos – ty jsou zdrojem méně častých meteoritů, jako jsou uhlíkaté chondrity.

Výpočtům tuzemských expertů předcházela práce astronomů Michaëla Marsseta z ESO a Pierra Vernazzy z univerzity ve francouzském Aix-Marseille. Ti s pomocí spektroskopie v dalekohledu klasifikovali planetky podle minerálů, které obsahují, obdobně jako se to provádí s meteority.

Na obou studiích otištěných v Nature se podíleli také výzkumníci z amerického Massachusettského technologického institutu (MIT) a několika dalších institucí. Výsledky jsou podle badatelů z matematicko-fyzikální fakulty v souladu s řadou dalších pozorování.