Článek
Studie využívá inovativní technologii tzv. prostorové transkriptomiky, která umožňuje podrobnou analýzu aktivních genů přímo v konkrétních částech mozku a odhaluje, jak tyto geny reagují na poškození.
„Prostorová transkriptomika nám dovoluje sledovat nejen to, které geny jsou aktivní, ale také kde v mozku a jeho poškozené tkáni je jejich aktivita,“ uvedl Daniel Žucha, hlavní autor studie z BTÚ AV ČR.
Vědci se zaměřili na preklinický model mozkové mrtvice a zkoumali gliové buňky, které jsou důležité pro regeneraci mozkové tkáně. Studie odhalila, jak se různé druhy těchto buněk, jako jsou astrocyty, mikroglie a zejména oligodendrocyty, zapojují do procesu hojení.
- Preklinická studie znamená výzkum, při němž se konkrétní léčivý přípravek či jiný lékařský postup testuje na zvířatech. Účelem preklinické studie je zjistit, zda je nový lék či postup bezpečný; tyto studie vždy předcházejí klinickým studiím na lidech.
- Gliové buňky neboli neuroglie či jednoduše glie jsou podpůrné buňky neuronů. Neuroglie objevil v roce 1856 německý patolog Rudolf Virchow. Jejich název pochází z řeckého γλία a γλοία (lepidlo), což mělo symbolizovat spojení nervové tkáně. Průměrně připadá na jeden neuron jedna glie.
Vyšetření krčních tepen může včas upozornit na hrozbu mozkové mrtvice
Vliv těchto buněk se liší podle jejich vzdálenosti od místa poškození, což je důležitý objev pro porozumění zotavení.
Gliová jizva vznikající kolem poškozené tkáně funguje podle Miroslavy Anděrové z ÚEM AV ČR nejen jako bariéra, ale jako komplexní prostředí, kde se uskutečňuje důležitá mezibuněčná komunikace.
Chystá se nová fáze výzkumu s lidskými vzorky
Studie přinesla nové poznatky i o aktivní roli oligodendrocytů – buněk, které byly dosud považovány spíše za pasivní podpůrný prvek.
„Naše zjištění naznačují, že oligodendrocyty mají výrazný vliv na modulaci zánětu a podporu regenerace, což je nová perspektiva v rámci výzkumu gliových buněk,“ řekl Lukáš Valihrach z BTÚ AV ČR.
Výzkumný tým už připravuje novou fázi studie, která se zaměří na lidské vzorky poškozené mozkové tkáně, což by mělo přiblížit tento výzkum klinickému využití. Takový vývoj by mohl vést k lepším metodám podpory zotavení pacientů po cévních mozkových příhodách.
Podcenit příznaky mrtvice se nemusí vyplatit. Objevit se mohou po padesátce, ale i ve dvaceti
