Čeští vědci pomohli objasnit záhadná úmrtí orlů v USA. Ptákům se začíná dařit

Výsledky dlouholeté práce mezinárodního týmu, jehož součástí byli i odborníci z Biologického centra Akademie věd ČR, Centra Algatech Mikrobiologického ústavu AV ČR a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, v pátek publikoval prestižní časopis Science.

Sinice jsou fotosyntetické bakterie, které si spojujeme zejména s tvorbou zeleného vodního květu na rybnících a přehradách. Známé jsou i tím, že produkují jedovaté látky.

Obývají ale i všemožná prostředí včetně půdy, skal, pouští a povrchů rostlin, dosud byl navíc probádán jen zlomek chemických látek produkovaných sinicemi.

Každoročně se jejich seznam rozšíří o několik stovek sloučenin – od potenciálních léčiv až po látky toxické.

Z hlediska toxicity je důležité, jak se látky akumulují v potravním řetězci, jako se to stalo v případě záhadných úhynů amerických orlů bělohlavých. Jejich výzkumu se věnoval téměř 20 let tým Susan B. Wildeové z Univerzity v Georgii.

Orli trpěli neurologickou poruchou zvanou vakuolární myelinopatie, která se vyznačuje nekoordinovanými pohyby a ochabnutím svalstva u postižených zvířat.

Po několikaletém výzkumu se pozornost vědců obrátila k rostlině přeslenici vodní. Ta se šíří invazně po americkém kontinentu a její výskyt se shodoval s prokázanými případy choroby u orlů. Proč se to ale dělo jen na určitých lokalitách v rámci regionu?

Německý tým Timo Niedermayera z univerzity v Halle objevil látku obsahující velké množství bromu na sinicových koloniích porůstajících listy zmíněné rostliny. Jihočeští vědci následně prokázali, že původcem nového toxinu je právě zmiňovaná sinice.

„Pomocí čtení celého genomu sinice se nám podařilo nalézt geny, které hrají klíčovou roli při tvorbě zmiňované látky,“ řekl Jan Mareš, vedoucí týmu Biologického centra.

„V následných pokusech se nám podařilo potvrdit, že jeden z enzymů kódovaných těmito geny se účastní navázání bromu na molekulu toxinu,“ doplnil Pavel Hrouzek z Mikrobiologického ústavu.

Další pokusy odhalily, že nalezený bromovaný alkaloid způsobuje poškození mozku ptáků, má též akutní neurotoxické účinky u dalších skupin živočichů včetně ryb a bezobratlých. Je tak podle vědců pravděpodobné, že se toxin hromadí v celém potravním řetězci u živočichů konzumujících jak vodní rostliny s porosty sinic, tak měkkýše, ryby a vodní ptáky, kteří jsou kořistí dravců.

„Možný účinek toxinu na savce včetně člověka dosud nebyl prozkoumán, nicméně opatrnost je zcela jistě namístě,“ upozornil Mareš.

Zdroj bromu ve vodním prostředí, který je nezbytným předpokladem pro tvorbu toxinu, nebyl podle Hrouzka dosud zcela objasněn. „Je však možné, že se do ekosystému dostává v souvislosti s lidskou činností, například použitím herbicidů nebo hnojiv,“ poznamenal.

Podle Mareše ještě není jasné, jak na nová zjištění zareagují úřady v USA. „Bylo by vhodné šetrnými metodami omezit výskyt invazních rostlin ve vodních nádržích a zamezit další kontaminaci vody látkami obsahujícími brom,“ radí.

Podle nedávné zprávy od Správy Spojených států pro ryby, planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy (U.S. Fish and Wildlife Service) se navíc od roku 2009 i díky zákonu o ohrožených druzích zvýšil počet tamních orlů bělohlavých více než čtyřnásobně.

Tento druh, který byl na pokraji vyhynutí, se v období rozmnožování v roce 2019 rozrostl na 316 700 ptáků a 71 400 hnízdících párů, napsal list The Guardian.

Američtí představitelé tvrdí, že „velký návrat“ amerických orlů bělohlavých je připomínkou důležitosti federálních ochranářských snah, jako je např. zákaz pesticidů typu DDT (jeden z nejstarších a nejznámějších insekticidů; kvůli nepříznivému vlivu na životní prostředí byl od 60. let 20. století v řadě zemí postupně zakazován – pozn. red.).