Čeští vědci odhalili, díky čemu jsou louky v Transylvánii tak bohaté na druhy

Druhově nejbohatší louky na světě jsou známy ze tří oblastí, které se ve více ohledech podobají: z našich Bílých Karpat, z podhůří Východních Karpat na západní Ukrajině a z rumunské Transylvánie.

Průzkumy, které zatím proběhly, naznačovaly, že jedním z důvodů, proč jsou tamní stepní louky tak druhově pestré, je jejich velké stáří. Působením ohně, člověka a dalších zdrojů totiž nikdy nezarostly lesem. Nejnovější výzkum vědců z Botanického ústavu AV ČR tuto představu nejen podpořil, ale ukázal i možný zdroj mimořádného druhového bohatství - světlé lesy konce doby ledové.

„Dosavadní výsledky naznačují, že významným faktorem ovlivňujícím druhové bohatství luk je dostupnost dostatečného množství druhů v okolní krajině. Druhově chudší jsou proto louky v nedávno odlesněných oblastech a bohatší jsou louky v územích, kde mají odlesněná stanoviště dlouhou kontinuitu nebo tam byly světlé lesy. Ty tvořily borovice nebo bříza, které propouštěly korunami dostatek světla pro světlomilný podrost,“ přiblížil Jan Roleček z Botanického ústavu AV ČR.

Vědci se namísto klasického paleoekologického výzkumu, který se často spoléhá na zkoumání rašeliny a dalších sedimentů, zaměřili na tzv. půdní paměť. Analýzou půdních vzorků odhalili důležité informace o historii prostředí. Klíčovou roli sehrály půdní uhlíky, tedy zbytky spáleného dřeva, které poskytly důkazy o přítomnosti světlomilných dřevin a bezlesí.

Výsledky bádání, publikované v časopise The Holocene, odhalily zásadní rozdíly mezi loukami v centrální lesostepní části Transylvánie a druhově chudšími loukami na jejích periferiích.

„Zatímco v centrální části převažují šedozemě s malým množstvím uhlíků a převahou světlomilných druhů, jako je jalovec, periferní louky vykazují větší zastoupení stínomilných listnatých dřevin a jsou tedy mladšího původu. Vznikly po odlesnění,“ informoval Roleček.

Radiouhlíkové datování uhlíků z hlubších vrstev půdy, pocházejících především z jehličnatých dřevin, pak dokládá, že půdy vznikly nejpozději na konci doby ledové. Dnešní stepní louky tak mohou být dědictvím světlých lesů, které kdysi pokrývaly střední Evropu.

Výzkum přináší cenné poznatky pro ochranu přírody. Zjištění o významu ohně při formování druhově bohatých luk naznačují, že moderní ochranářské postupy by měly zahrnovat i řízené vypalování, které může napomoci k udržení biodiverzity těchto unikátních ekosystémů.

Na výzkumu se podíleli vědci z Botanického ústavu AV ČR, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Výzkumného ústavu pro krajinu a okrasné zahradnictví. Projekt byl podpořen Grantovou agenturou České republiky.