Článek
Projekt nazvaný Moderní multivrstvé optické systémy se věnoval vybraným specifickým problémům takzvaných optických tenkých vrstev, respektive celých systémů (multivrstev).
Setkáváme se s tím denně
Multivrstvé optické systémy si lze zjednodušeně představit jako několik tenkých mikro- nebo nanovrstev s přesně definovanými optickými a mechanickými vlastnostmi. Chovají se jako definovaný optický systém, který zásadně zlepšuje parametry optické soustavy, na niž jsou naneseny.
Podle hlavního řešitele projektu Miroslava Hrabovského se s optickými tenkými vrstvami setkáváme denně. Nacházejí se prakticky na každém optickém prvku či výrobku, tedy na brýlích, objektivech fotoaparátů či mobilu.
Bez přítomnosti kvalitních optických vrstev by byly tyto produkty neprodejné. Počet vrstev se liší – od jedné až po několik desítek.
Olomoučtí vědci se věnovali jen některým částem této problematiky.
Výzkum kosmického záření
„První část projektu se zabývala zcela novou technologií na principu využití plazmatu pro realizace vrstev a odpovídajících měřicích a kontrolních metod. Následně jsme navrhli a vytvořili multivrstvé systémy pro konkrétní výrobky v Meoptě nebo pro užití v nestandardních aplikacích, například na velkorozměrných optických prvcích pro výzkum kosmického záření, jak je známe z našich projektů Cherenkov Telescope Array, CERN nebo Observatoř Pierra Augera,“ vysvětlil Hrabovský.
Výzkumu v této oblasti se vědci věnují více než 50 let a konec jejich úsilí je v nedohlednu. Rozvoj technologií totiž umožňuje stále lepší a lepší užití optických tenkých vrstev.
