Čeští botanici objevili 12 nových druhů a dva nové rody lišejníků

Vyplývá to ze studie Botanického ústavu Akademie věd ČR. Vědci spojili zkoumání DNA z  environmentálního prostředí, například z vody, půdy nebo vzduchu, s klasickým způsobem mapování druhů, tedy s přímým pozorováním nebo sběrem organismů.

Kombinace obou metod podle nich ukázala, že běžné druhy lišejníků lze dobře určit oběma způsoby. Analýza environmentální DNA ale dokázala odhalit mnoho druhů, které tradiční průzkumy často přehlédnou.

I když některé druhy byly v environmentální DNA méně viditelné, stovky dalších se naopak objevovaly častěji než při klasickém přístupu. To podle odborníků potvrzuje, že propojení tradičních a moderních metod zlepšuje výzkum biodiverzity.

„Spojení tradičního taxonomického průzkumu a environmentálního sekvenování DNA poskytuje v současné době nejkompletnější obraz o druhové rozmanitosti a o složení lišejníkových společenstev. Metoda umožňuje identifikaci i těch nejvzácnějších a nejméně nápadných druhů,“ přiblížil vedoucí výzkumného týmu Jan Vondrák z Taxonomického oddělení Botanického ústavu AV ČR.

Například drobné mikrolišejníky byly podle něj klasickými metodami často přehlíženy, zatímco nápadné makrolišejníky tradiční průzkumy zaznamenaly většinou stejně účinně jako při analýze environmentální DNA (eDNA).

Vědci mohou sbírat vzorky, například vodu z řeky, a pomocí analýzy eDNA zjistit, jaké druhy organismů tam žijí, aniž by je museli přímo pozorovat nebo odchytávat. Tato metoda se často využívá k monitorování biodiverzity, sledování ohrožených druhů nebo detekci invazivních organismů. Je rychlá, neinvazivní a šetrná k přírodě.

V Česku se výzkum odehrával ve dvacítce lesních lokalit, kde vědci objevili přes 600 druhů. Poprvé v Evropě zaznamenali dva nové druhy: Absconditella amabilis a Chaenotheca nitidula.

Poprvé byla environmentální DNA data použita k detailnímu popisu rozšíření a životních podmínek nově objevených druhů. Díky speciálně vytvořené databázi DNA barkodů (krátké úseky DNA pro identifikaci druhů) bylo možné propojit environmentální DNA s konkrétními druhy lišejníků.

Tento způsob výzkumu přináší podle ústavu komplexní informace o biodiverzitě od lokální po globální úroveň. To může pomoci při sledování vzácných druhů nebo změn lišejníkových společenstev v reakci na místní i celosvětové změny.

Celkový počet druhů lišejníků na světě se odhaduje na více než 20 tisíc, přičemž tento počet stále roste díky novým objevům. V tuzemsku je identifikováno přibližně 1700 druhů, uvádí Akademie věd ČR.