Čeští badatelé odhalili v Africe zaniklé prameny a důkazy o dávném lidském osídlení

Geoarcheologický průzkum a jeho výsledky rekonstruují klimatické změny ve východním Sahelu během posledních 30 tisíc let a poskytují unikátní informace o lidských aktivitách a vývoji přírody v oblastech vzdálených od tehdejších řek a jezer.

Na počátku holocénu (současné geologické období, tj. mladší čtvrtohory – pozn. red.) zhruba před 12 tisíci lety došlo v severní Africe ke značnému zvlhčení klimatu. V oblasti dnešní Sahary se tou dobou vyskytovala rozsáhlá jezera a hustá síť řek. Zhruba před 5000 lety se však začalo klima velmi rychle měnit a krajina se proměnila v nekonečnou poušť a polopoušť.

Oblast východního Sahelu nicméně nebyla ani před dramatickým vysušením klimatu zrovna pohostinná – byla to savana bez řek a jezer. Navzdory tomu zde po celou dobu žili lidé: nejprve jako lovci-sběrači, později začali chovat domácí zvířata. Otázkou zůstávalo, jak v tomto prostředí bez stabilních vodních zdrojů mohli trvale sídlit.

„Lidé v pohoří Šakadúd museli mít jiný ekonomický i sociální systém než pravěké komunity vzkvétající poblíž velkých vodních ploch. Zvládli se nějak přizpůsobit měnícím se podmínkám kvůli klimatické změně. A nás zajímá jak,“ uvedl vedoucí výzkumného týmu Ladislav Varadzin z Archeologického ústavu AV ČR v Praze.

„Mluvíme o dlouhé době, kdy se Sahara stala savanou a později zase pouští,“ upřesnil.

Mezinárodní tým vedený Varadzinem objevil v pohoří Šakadúd v Súdánu desítky lokalit, ve kterých prokázal existenci vodních pramenů v podobě pěnovcových sedimentů.

„Prameny byly aktivní v časovém intervalu 14 až pět tisíc let před současností, a protože fungovaly pouze v podmínkách určité intenzity a pravidelnosti dešťů, poznání jejich aktivity umožňuje zrekonstruovat intenzitu monzunových dešťů a na ně vázaných environmentálních procesů,“ vysvětlil Jan Hošek z České geologické služby, člen týmu a hlavní autor studie.

Sedimenty dávných pramenů navíc v mnohých případech obsahují i archeologické artefakty a mikroskopické pozůstatky tehdejší přírody. Výzkumníci navíc popsali také tři archeologická naleziště s pozůstatky lidského osídlení a činnosti.

„Nejčastěji jsme nacházeli kamennou industrii, keramiku, opracované skořápky pštrosích vajec a ozdoby z nich a také velké množství zvířecích kostí a dalšího potravinového odpadu. To vše nám umožňuje poznat způsob života a ekonomické a společenské strategie tehdejších lidí,“ poznamenal Varadzin.

Dávní obyvatelé byli podle vědců skutečnými mistry v přizpůsobení se místním podmínkám. „Vše bylo možné jen za podmínek udržování poměrně nízkého počtu obyvatel a nízké složitosti společenského uspořádání, což jim poskytovalo určitou flexibilitu. To ale neznamená, že by jejich kulturní život byl neměnný,“ upozornil Varadzin.

„Ukazuje se, že přírodní podmínky nastavovaly lidem jasné mantinely, ale zároveň také, že v nich lidé dokázali měnit pravidla hry,“ doplnil Hošek.

Výsledky výzkumu archeologů a geologů jsou podle zástupců tuzemské Akademie věd průlomové, protože jako první předkládají kontinuální klimatickou historii ve východním Sahelu.

Díky tomu mohou odborníci lépe pochopit výchozí klimatické a ekologické podmínky, v nichž existovaly lidské společnosti na území dnešního Súdánu, a to od pravěkých lovců-sběračů až po nejstarší literární civilizace kúšitských království – a následné křesťanské a muslimské společnosti.