Článek
O nových zjištěních informuje aktuální tisková zpráva vydaná výzkumným programem Akademie věd „Strategie AV21 Vesmír pro lidstvo“.
„Chtěl jsem se laboratorními experimenty dostat k objasnění původu vody na naší planetě,“ řekl profesor Civiš k výzkumu, který se zabýval tím, jak působení hvězdného větru přispívalo ke vzniku vody na povrchu oxidických neboli kyslíkatých minerálů.
Vědci se již dlouho snaží zjistit, jakým způsobem vznikla nebo jak se dostala voda na naši planetu: tedy zda se tak stalo již při formování Sluneční soustavy před více než 4,5 miliardy let, nebo až později, např. prostřednictvím dopadu těles v době tzv. velkého pozdního bombardování asteroidů, které do Země narážely.
Čeští vědci jako první pozorovali 3D strukturu organického materiálu z asteroidu staršího než Země
Jako velké pozdní bombardování se nazývá důležité období Sluneční soustavy před zhruba 4,1 až 3,8 miliardy let, během které byla oblast vnitřních planet „bombardována“ velkými asteroidy.
- V době „velkého bombardování“ navíc např. vznikly na Měsíci rozsáhlé impaktní pánve, které byly později zality lávou za vzniku lunárních moří.
Molekuly jako odolní cestovatelé vesmírem
Tuzemský vědec nyní přichází s novými poznatky o původu vody na Zemi a v jiných částech vesmíru. Pomocí infračervené spektrometrie a metody teplotně programované desorpce (TPD) odborníci zjistili, že ono bombardování kyslíkatých minerálů atomy vodíku vede k tvorbě molekul vody, které se pevně vážou na povrchu minerálů.
Tyto molekuly zůstávají stabilní i při velmi nízkých tlacích a odolávají vysokým teplotám, což umožňuje jejich dlouhodobé udržení a transport na velké vzdálenosti vesmírem.
Výsledky studie, publikované v prestižním časopise Astrophysical Journal, tak naznačují, že hvězdný vítr by mohl hrát klíčovou roli při přísunu vody nejen na Zemi, ale i na jiná tělesa ve Sluneční soustavě.
Vědci poprvé na asteroidu odhalili jeho vlastní vodu a organické materiály
Konkrétní výzkum zahrnoval 14 vzorků kyslíkatých minerálů, včetně dvou meteoritů, a ukázal, že adsorpční kapacita vody (adsorpce je proces, jehož principem je hromadění částic plynu, kapaliny či pevné látky na povrchu účinkem mezipovrchových přitažlivých sil – pozn. red.) se pohybuje mezi 0,09 a 0,7 procenta.
Tyto hodnoty naznačují, že pevný materiál doručený na Zemi během období pozdního velkého bombardování – odhadem na 1019 až 1020 kilogramů – by mohl přispět k množství vody, které nyní tvoří oceány.
Příslušná hypotéza podporuje teorii, že původ vody může souviset s procesy na povrchu prachových zrn a minerálů vystavených kosmickému záření. Takto se vědci snaží vysvětlit původ vody nejen v našem solárním systému, ale i ve vzdálenějších částech vesmíru, kde hvězdný vítr neustále doplňuje zásoby nahromaděné vody na minerálech.