Česko patří mezi nejlevnější země

Výše platu je nejčastějším důvodem, proč se Češi rozhodnou změnit zaměstnání nebo se za prací vydat do zahraničí. A nemusejí odcházet daleko. V porovnání platů a životních nákladů sousední Německo dlouhodobě Českou republiku poráží.

Průměrný plat v Česku se letos dostal na 26 480 korun, v Německu je to zhruba čtyřikrát tolik. Životní náklady Němců ale čtyřnásobku nedosahují – za nájem se tu platí zhruba dvojnásobek a služby ani zboží čtyřikrát dražší než v České republice nejsou. Řada zboží je v Německu dokonce levnější.

„Podle loňského testu Potravinářské komory České republiky se pod stejnou značkou v Německu nakoupí dvě třetiny potravin levněji než v Česku. Výrazně levnější jsou bio potraviny. Zajímavé je, že i za produkty vyrobené u nás zaplatí naši sousedé méně, lacinější je například plzeňské pivo. Pokud se tedy člověk rozhodne za prací odejít do Německa, na konci měsíce by mu v peněžence mělo zůstat daleko víc peněz, než kdyby pracoval v České republice,“ vypočítává Olga Hyklová, majitelka a výkonná ředitelka společnosti AC Jobs.

Stotisícová měsíční výplata není například ani ve Švýcarsku, Dánsku, Lucembursku nebo Nizozemsku ničím výjimečným. Životní náklady jsou ale v těchto zemích výrazně vyšší než v České republice. V Dánsku a Švédsku ceny evropský průměr překračují o téměř dvě pětiny.

„Porovnávat životní úroveň pouze podle průměrné mzdy je ale zavádějící. Pokud se člověk rozhodne odejít za lepším platem do zahraničí, musí počítat s tím, že bude za služby a zboží platit víc než v Česku. I život na Slovensku je nákladnější – bydlení, energie a voda vyjdou Slováky dráž,“ upozorňuje Hyklová.

Zejména země severní a západní Evropy patří mezi nejdražší státy světa. Průměrná čistá mzda ve Švýcarsku patří k nejvyšším na světě, zároveň výdaje na domácnost, jídlo nebo zábavu a v neposlední řadě na bydlení jsou také jedny z nejvyšších.

„Právě náklady na bydlení jsou v ostatních zemích výrazně vyšší než v Česku. Například za byt o 75 metrech čtverečních se v Londýně platí kolem 80 tisíc korun měsíčně, v Paříži je to přes 66 tisíc a v Helsinkách kolem 50 tisíc korun, v Praze je to zhruba 25 tisíc,“ upozorňuje Martina Látalová, obchodní ředitelka společnosti AC Jobs.

Pokud se člověk rozhodne vyrazit za prací do zahraničí, musí se vedle vyšších životních nákladů připravit i na jiný způsob vyplácení mezd, vyšší daně nebo jiný systém pojištění.

„V řadě zemí, například v Austrálii, je běžné, že je mzda vyplácena týdně, zároveň se zde ale i nájemné platí týdně. Pokud se Čech rozhodne jít pracovat právě do Austrálie, bude se také muset připravit na výdaje spojené se zdravotním pojištěním, to státní totiž téměř nic nekryje, a pokud člověk chce, aby o něj bylo z tohoto pohledu postaráno, musí platit ze svého,“ připomíná Marcela Vyskoková, marketingová manažerka stejné společnosti.

V mezinárodním srovnání je v Česku sice sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem a zaměstnanci vysoké, kryje ale vše potřebné.

„V Dánsku, Rakousku, Belgii nebo ve Švédsku je zase třeba se připravit na vyšší daně. Obecně rozdíly v celkové míře zdanění jsou mezi jednotlivými členskými zeměmi Evropské unie poměrně značné, někde až dvojnásobné. Daňové zatížení v Česku se v rámci Evropské unie řadí k průměru. Vůbec nejvyšší daně odevzdávají lidé v Belgii, velmi nízké daně jsou naopak na Novém Zélandu,“ doplňuje Vyskoková.

Výrazné rozdíly jsou v Evropě v rodičovské dovolené. V zabezpečení rodičů je Česko na předních příčkách. V České republice matka nastupuje po mateřské na rodičovskou dovolenou a pobírá po celou dobu rodičovský příspěvek. Ten se liší podle doby trvání, maximálně to mohou být čtyři roky. To je na evropské poměry luxus.

Na vysoké úrovni jsou v Česku také sociální jistoty v době nemoci, nezaměstnanosti nebo penze.

„Podle průzkumů Česko nabízí nezaměstnaným sedmé nejlepší životní podmínky. Ve Velké Británii, v Estonsku, Lucembursku, Itálii, Irsku, ale i na Slovensku a na Maltě jsou na tom nezaměstnaní nejhůř. Podpora v nezaměstnanosti v těchto zemích je srovnatelná s ostatními zeměmi, ovšem následné sociální dávky už takové výše nedosahují,“ uzavírá Hyklová.