Článek
Pane profesore, jste rektorem Univerzity Karlovy, svého času jste byl nejmladší profesor lékařství v Česku, stojíte v čele Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky. Jenže i profesor Zima byl malý klouček a určitě nesnil o tom, že bude lékařem…
V nejbližší rodině není lékařem nikdo. Jako kluk jsem chtěl dělat přírodní vědy, ale v průběhu studií na gymnáziu mě začala víc lákat medicína.
Prý jste měl vzor ve známém zoologovi Ing. Josefu Vágnerovi.
Ano, už od dětství jsem se chtěl věnovat zvířatům. Moje první práce dokonce měla název „Denní režim hříběte koně Převalského z pražské zoologické zahrady“, která je chovem tohoto koně proslulá. To bylo na základní škole. Také jsem doslova hltal Vágnerovy knihy o Africe a vůbec všechny knihy o zvířatech.
Vás nezajímal fotbal nebo hokej jako každého kluka?
Hokej ano. Když se konalo mistrovství světa, psal jsem si do sešitu, kdo dal branky, sestavy, ale pak mě to přestalo bavit a zajímal jsem se spíše o filmy a historii.
Místo přírodních věd vyhrála medicína.
Při studiu na gymnáziu jsem měl možnost chodit do cytogenetické laboratoře III. interní kliniky 1. lékařské fakulty UK, kterou vedl primář Chrz. Učil jsem se stříhat chromozomy, poznával taje medicíny a téma mé práce vždy vzbudilo na středoškolských konferencích zájem.
„Chromozomální odchylky neplodných mužů a žen“ například vytvářely představu „zajímavých“ obrázků, leč obecenstvo bývalo zčásti zklamáno.
Po přijetí na fakultu jste prý chtěl být chirurgem.
Prošel jsem anatomickým kroužkem, který vedl prof. Doskočil, a chirurgickým kroužkem na II. chirurgické klinice. Po složení zkoušky z biochemie mi prof. Štípek nabídl, abych u něj pracoval v laboratoři a věnoval se experimentální práci, a proto jsem od třetího ročníku studia zůstal věrný laboratořím I. chemie, kam jsem chodil učit z Ústavu klinické biochemie.
Od ledna 2012 vedu spojený ústav I. chemie a klinické biochemie, vrátil jsem se tam, kde jsem začínal.
Ale chirurgie je přece uznávanější obor než práce v laboratoři. Co na ní může být vzrušujícího?
V chirurgii všichni vidí rychlé řešení problému pacienta. Vážím si chirurgů a mám mezi nimi hodně přátel. Ale pozor, než chirurg do člověka řízne, musí znát laboratorní výsledky pacienta.
Podívá-li se na vás lékař, neřekne vám, že máte cukrovku nebo vysoký krevní tlak, ale podívá se na výsledky laboratoře. A tak my v laboratořích víme jako první o člověku a jeho zdravotním stavu všechno. Naše výsledky jsou pro další lékaře při léčbě to hlavní. To je málo? Já myslím, že je to hodně.
Jiný příklad: byli jsme to právě my, kdo jako první věděl, že se v pražské zoologické zahradě narodí gorilí mláďátko, protože jsme vyšetřovali krev jeho maminky. To je přece krásné a vzrušující.
Mohou se lékaři dnes bez laboratorní diagnostiky obejít?
Jen ve velmi výjimečných případech. Zhruba sedmdesát procent lékařských rozhodnutí vychází z laboratorní diagnostiky.
Zabýváte se výzkumem oxidačního stresu a metabolismem alkoholu. Pijete alkohol?
Alkohol piji. Nejraději víno a pivo. Tvrdý alkohol nemusím, ale také si skleničku někdy dám.
Co s námi alkohol dělá?
Z mého pohledu je alkohol již na pohled krásná malá molekula, která má v sobě dva uhlíky, kyslík a vodík. Ty s námi dokážou udělat hodně. Když pijeme více, buňka se zvětší, natáhne do sebe vodu a pak… Ale tím vás trápit nebudu, prostě na konci tohoto řetězce, který alkohol způsobí, je škodlivost pro lidský organismus, vyvolává řadu nemocí.
Takže alkohol v malé míře není lék? Tvrdí se, že chrání naše srdíčko.
Současné výzkumy ukazují, že alkohol lék není. Je lepší nepít ho vůbec. Jeho údajně dobré účinky na srdce a celý kardiovaskulární systém jsou diskutabilní.
Na druhé straně k životnímu stylu vyspělých společností dnes sklenka vína patří. A v dnešní uspěchané době pro mnohé působí jako uvolnění. Ale nesmí se ho vypít moc.
Potom člověku narostou křídla, stoupá agresivita a ve finále nastane útlum organismu. V těle dojde k metabolickému rozvratu a paradoxně k dehydrataci, protože alkohol zvyšuje množství antidiuretického hormonu, který tělo odvodňuje. Proto se lidé diví, že vypijí hodně piva, a pořád mají žízeň.
Člověk je všežravec, měl by jíst všechno, mít pestrou a vyváženou stravu, ale jíst méně, necpat se
A je pravda, že alkohol snižuje krevní tlak?
Částečně ano. Působí tzv. vasodilatačně, takže dochází k rozšíření cév, většímu průtoku krve a poklesu krevního tlaku. To je i důvod toho, proč mohou alkoholici v zimě na sněhu umrznout. Rozšíří se jim cévy, tělo ztratí teplo a tím umrznou.
Existuje zdravé pití? Například teď v létě, když lidé jedou k moři nebo do exotických krajů, doporučuje se jim mít s sebou whisky nebo slivovici a ráno a večer si dát štamprli na vydezinfikování žaludku.
V tropických zemích by člověk hlavně měl pít nealkoholické nápoje, tedy vodu, čaj nebo džus. Dochází totiž k velké dehydrataci organismu teplem a ne každý člověk to ustojí.
S alkoholem už vůbec ne, protože alkohol podobně jako káva tělo dehydratuje, tedy odvodňuje. My pak ztrácíme tekutiny, z toho nás může bolet hlava, cítíme se roztřeseni a celkově nám není dobře.
Pokud se týká dezinfekce žaludku alkoholem, je to spíše pověra. Lidé ji mají rádi. Alkohol v té koncentraci, jak ho pijeme, žaludek nevydezinfikuje, to bychom ho museli vypít hodně a musel by být silně koncentrovaný, jenže pak by poleptal sliznici. Jako dezinfekci žaludku alkohol doporučit nelze.
Proč je ve společnosti tolik stresu?
Řekl bych, že se lidé neumějí radovat z maličkostí a často se stresují kvůli nesmyslům.
A co vám udělá největší radost?
Když mám chvilku volného času.
Slyšel jsem, že jste gurmán. Teď oslavujete padesátku. Co uvaříte rodině dobrého? Známí o vás totiž říkají, že vaším koníčkem je aplikovaná chemie, tedy vaření.
(smích) Budeme něco grilovat na chalupě. Směs zeleniny, masa, ale i ovoce.
Moment. O grilování se přece říká, že zdravé není, že vytváří rakovinotvorné látky.
Jen klid. Záleží, jak grilujete. Musíte dát pozor, aby olej a tuk z masa nebo uzenin nekapaly přímo na dřevěné uhlí. Pak opravdu vznikají toxické rakovinotvorné látky. Když ale grilujete na hliníkové fólii, tak tomu zabráníte. Grilování má svoji vůni, atmosféru a určitě bych ho nezavrhoval. Naopak.
Vezmete si doma také někdy zástěru a vaříte?
Ano, když vařím, tak si zástěru beru. Mám tři, které užívám podle toho, jaké riziko ušpinění předpokládám. Mám tedy bílou, černou a nejraději si beru na sebe italskou žlutou s citróny.
Představujete si při vaření, co se v oněch potravinách z hlediska chemie děje?
(smích) Podvědomě možná, ale jinak mě to ani nenapadne. Spíš mě zajímá, jak jídlo bude chutnat, co do něho ještě dát, čím ho dotvořit, aby bylo zážitkem pro chuťové buňky. Ale jestli dochází ke karamelizaci nebo oxidaci nebo denaturaci proteinů, to mi je při mém kulinářském vaření úplně jedno.
Vždycky, když jedu do ciziny, snažím se jíst kuchyni země, kde právě jsem. Když jsme jeli před časem na lyžování do Itálie a zastavili jsme se v Brixenu, dali jsme si tyrolskou vinnou polévku, kterou jsme pak uvařili několika návštěvám. A zase to obohatilo naši kuchyni.
Recept je pro mě zkrátka taková výchozí informace, a nikoli nějaké dogma, které by se mělo absolutně dodržovat. Je lépe trošku zaexperimentovat, to mám rád.
Třeba moučníky příliš neumím a ani se je nesnažím dělat. Ale třeba jeden moučník, z Itálie, umím. Jde o plněný citrón citrónovým sorbetem a lesními plody, který, dáte-li ho efektně do koňakové skleničky, na dno teplý koňak, do toho naplněný citrón a na to trochu šlehačky, posypete kakaem či čokoládou… Vypadá to efektně a je to relativně rychlé.
A pak, že nejste gurmán… Která strava je vůbec nejzdravější a co nám naopak z jídla nejvíc škodí? Všude slyšíme: nejezte živočišné tuky – sádlo, máslo, ale když mám na to chuť, tak bych si to přece měl dát.
Samozřejmě si to dejte. Oba pamatujeme, jak se před lety brojilo proti vaječným žloutkům, občas se vede boj proti mléku, živočišným tukům, potom se zase píše, že je dobrá čokoláda, a vzápětí, že čokoláda škodí… Rozumím tomu, že se v tom lidé nevyznají.
Osobně zastávám názor, že člověk je všežravec, měl by jíst všechno, mít pestrou a vyváženou stravu, ale jíst méně, necpat se. Když máte chuť na vepřovou, tak si dejte, ale nezapomínejte ani na ryby, ovoce, zeleninu, celozrnné pečivo. Strava má být vyvážená. Pak je člověk zdravý. Jakýkoli extrém, který se od toho odkloní, vždy tělo nějakým způsobem poškodí.
Takže nejrůznější diety nejsou moc zdravé?
To netvrdím, ale když chce někdo zhubnout, tak musí snížit množství jídla a přidat pohyb. To je základ hubnutí. Myslet si, že spolknu pilulku, budu přitom ležet u televize na gauči, cpát se smaženými brambůrky a přitom budu díky pilulce hubnout, je nesmysl. Zázračné pilulky neexistují. Velký defekt máme v pravidelnosti stravy.
Ráno bychom neměli vynechávat snídani. To je velká chyba. Dopoledne lehká přesnídávka, pak oběd a pozdě večer už nejíst. Když tato tři pravidla spojíte, zhubnete a budete se cítit dobře.
Kdyby vám někdo řekl, že vás odveze na ostrov v Tichomoří a tam budete tři týdny sám, co byste si s sebou vzal a co byste tam dělal?
Vzal bych si s sebou nůž, raději zapalovač než zápalky, opalovací krém a knížky, které mi leží na nočním stolku. První týden by na takovém ostrově s palmami a oceánem byl asi příjemný. Druhý týden bych se nudil a třetí bych tam nevydržel.
Vraťme se ještě k medicíně. Čím nás bude moci třeba za padesát let překvapit. Budeme se běžně dožívat sta let?
O lidské dlouhověkosti se dlouho diskutuje. Stejně důležité, jako to, jak vysokého věku se dožijeme, je v jaké kvalitě života. Mnozí říkají – dožijeme se vysokého věku, a proto se bude běžně pracovat třeba do 75 let. Ale to, že se člověk dožije vysokého věku, ještě neznamená, že bude schopen plnohodnotně pracovat.
Medicína prožívá obrovský rozvoj. Co bylo dříve nevyléčitelné, dnes v mnoha případech vyléčitelné je, nebo alespoň léčitelné s prodloužením života. Za padesát let budou určitě pokroky v oblasti nanotechnologie, umělých orgánů, které nahradí některé lidské orgány, takže člověk i ve sto letech bude mít plně funkční a kvalitní život.
A co kmenové buňky? Mohou k tomu také přispět?
Je to jedna z cest, jež se zkoumá. Zkoumá se náhrada orgánů pěstováním buněk mimo tělo, které se pak mohou použít jako kožní štěpy nebo umělé chrupavky apod. Kmenové buňky v medicíně v budoucnu větší uplatnění jistě najdou. Ale budeme ještě dlouho čekat na ověření jejich účinnosti na velkém vzorku pacientů s různými diagnózami.
Jste lékař, ale i funkcionář. Jaká je úroveň českého zdravotnictví v porovnání se světem?
České zdravotnictví patří k velmi kvalitním. To si řada lidí u nás vůbec neuvědomuje a žehrá na ně. Máme technologie, diagnostiku, léčebné postupy na špičkové evropské úrovni. Jsou stejné jako v Rakousku, Německu, ve Francii atd.
Co v Čechách ale zaostává, je úroveň řekněme hotelových služeb, tedy vybavení zdravotnického zařízení a komfort pro pacienta i zdravotnický personál. Největším deficitem je ohodnocení lékařů a sester. Nezměníme-li to, nastanou vážné problémy.
Na začátku jste říkal, že nepocházíte z lékařské rodiny. A co vaše děti? Jdou ve vašich šlépějích?
Dcera Markéta stejně jako já váhala mezi přírodními vědami a lékařstvím. Začala studovat medicínu. Syn Jiří je na gymnáziu a baví ho hra na kytaru a počítače.
A manželka?
Není lékařkou, stará se o rodinu, aby mohla fungovat, protože já ráno odejdu do práce a v noci přijdu. Žena pracovala v obchodní společnosti, ale nebýt toho, jaké mi vytváří zázemí, nemohl bych dělat to, co dělám. Já bohužel přes týden mnoho času doma nestrávím.
Máte v medicíně nějaký překvapující nebo příjemný zážitek?
Úsměvné zážitky jsou ze zkoušení studentů medicíny. Ve vlastní medicíně jsem měl vždy radostný pocit, když jsem působil na nefrologické klinice a měli jsme pacienta, o kterém jsme si mysleli, že se neuzdraví, protože jeho stav byl vážný až kritický, a on po dvou měsících léčby odešel skoro v plném zdraví. To mě vždy naplnilo radostí a uspokojením.
A pokud se týká zkoušení studentů, zážitky jsou různé. Jeden například dostal otázku – voda. Zeptal jsem se ho, jak se v lidském těle vyskytuje? A on mi řekl, že se vyskytuje ve skupenství plynném, kapalném i pevném. Ptal jsem se tedy dál, jak to může být? A on na to, že v tom plynném to jsou bublinky a v pevném krystalky v buňkách. Ve skutečnosti je pouze ve skupenství kapalném, protože teplota lidského těla je 36 až 37 stupňů.
