České zaměstnance cizina neláká

Pro pětinu českých zaměstnanců představují služební cesty do zahraničí nezbytnou součást jejich pracovní náplně.

Závist svých kolegů tím ale příliš nevzbuzují. Přestože devět z deseti pracovníků vnímá možnost pracovních výjezdů jako přidanou hodnotu, 62 procent o zaměstnání, které vyžaduje výlety mimo republiku, ve skutečnosti moc nestojí.

Podle názorů téměř poloviny (46 procent) dotázaných totiž časté cestování představuje zátěž pro osobní život a právě to může být i důvodem, proč k němu mají Češi rezervovaný postoj.

„Práce s možností cestování se může zdát velkým lákadlem, má ale samozřejmě i své stinné stránky. Je psychicky i fyzicky náročná – ať už potřebou soustředit se při jednání s partnery, nebo nutností vyrovnat se s časovými pásmy při leteckých cestách – a určitě tak není vhodná pro člověka, který chce mít pevně danou pracovní dobu a jistotu, že každý den usedne s rodinou k večeři,“ vysvětluje Hana Púllová, ředitelka společnosti Randstad.

Podobně rezervovaní byli respondenti průzkumu Randstad Workmonitor i k případnému stěhování do ciziny.

Myšlenka pracovat v zahraničí se zamlouvala jen necelé čtvrtině Čechů, což je nejméně ze všech 34 zemí, kde svůj průzkum společnost Randstad prováděla. Naprostou většinu českých zaměstnanců by nemotivovalo k opuštění republiky ani předložení dobré nabídky.

Za tou by bylo ochotno odejít pouze 33 procent dotázaných. Podobný, i když o něco méně zdrženlivý přístup mají například lidé v Lucembursku, Rakousku či Slováci. Velký zájem o práci v zahraničí naopak projevili Indové, Mexičané, Turci nebo například Číňané, z evropských zemí pak hlavně Italové.

„Češi se do ciziny rádi podívají o dovolené, odejít nastálo jen kvůli práci už je ale tolik neláká. Přispívá k tomu i situace na trhu práce v tuzemsku. Vzhledem k tomu, že se Česká republika momentálně pyšní nejnižší mírou nezaměstnanosti v celé Evropě, není tento postoj velkým překvapením,“ komentuje výsledky průzkumu Púllová.

Co je pro zaměstnavatele čím dál větším oříškem, je fakt, že Češi nejsou ochotni stěhovat se za prací ani v rámci ČR. Přesun rodiny kvůli práci jednoho ze členů se totiž málokdy finančně vyplatí, především kvůli malé nabídce cenově dostupných pronájmů. To platí zejména o dělnických profesích, ale i o profesích ve středním příjmovém pásmu.

„České firmy ve většině případů ještě nejsou – ke své škodě – připraveny motivovat potenciální zaměstnance relokačními balíčky. Děje se tak pouze v případě vysokých manažerských postů nebo u specializovaných odborníků, kteří jsou pro danou firmu klíčoví,“ připomíná Púllová.

Tak jako práce v cizině není pro Čechy lákavá, ani zájem o spolupráci se zahraničními kolegy není valný. Mít spolupracovníky jiných národností a kultur by uvítala jen necelá polovina (44 procent) českých zaměstnanců. V tomto směru jsou Češi oproti ostatním národům uzavřenější.

Méně přístupní jiným kulturám na pracovišti jsou podle průzkumu Randstadu už jen Japonci, naopak v mnoha zemích Jižní Ameriky a Evropy tuto možnost lidé vítají s nadšením.