Článek
Vědkyně sledovaly dva páry mezihvězdných bublin, jejichž velikost je v průměru až 200 světelných let.
„Díky srážce těchto obřích útvarů vznikají v místě kolize nové hvězdy. Ty pak kolem sebe vytvářejí další bublinu, která je podstatně mladší. Tudíž v porovnání se srážejícími se bublinami mnohem menší,“ uvedla Lenka Zychová z Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty MU.
V obálkách mezihvězdných bublin mohou vznikat hvězdy. Díky expanzi nabírají bubliny množství materiálu o hmotnosti až několik desítek tisíc Sluncí.
Plyn expanduje do okolí
Mezihvězdné bubliny vznikají tak, že velmi hmotné a zářivé hvězdy dokážou ionizovat okolní plyn tvořený převážně vodíkem, který se následkem zahřátí rozšíří do okolí.
„Bublina horkého plynu na sebe pak postupně nabírá okolní chladnější plyn a vytváří se tak obálka hustého plynu, která ohraničuje vnitřní teplejší části bubliny,“ popsala Zychová.
Pozorování díky elektromagnetickému záření
Spolu s kolegyní Soňou Ehlerovou z Akademie věd pozoruje Lenka Zychová bubliny za pomoci elektromagnetického záření, které vydává neutrální vodík. Podařilo se jim tak identifikovat jednotlivé bubliny v naší galaxii, v Mléčné dráze, vypočítat jejich vzdálenosti a objevit díky tomu právě i jejich kolizi.
V obálkách mezihvězdných bublin mohou vznikat nové hvězdy, protože díky expanzi nabírají bubliny ohromné množství mezihvězdného materiálu o hmotnosti až několik desítek tisíc Sluncí. Ten pak gravitačně kolabuje a vytváří zárodky hvězd.
Druhým důvodem je existence zárodků hvězd v oblaku plynu, do kterého se bublina rozpíná. „Jejich kolize navíc znamená, že se nasbíraná mezihvězdná látka stlačuje hned ze dvou směrů a výrazně tak podporuje možnost vzniku hvězd,“ dodala Zychová.