Článek
„Vyvinout a vyrobit zdroj napájení pro sondu ke Slunci nebo k Jupiteru není lehký úkol. Jedná se o kosmické technologie velmi náročné na odolnost přístrojů, jsou také značně drahé,“ poznamenal mluvčí Astronomického ústavu Akademie věd Pavel Suchan.
Nebezpečné výrony sluneční hmoty
Pracovníci českého ústavu dodali zařízení v celkové hodnotě 1,2 miliónu eur (necelých 32 miliónů korun) francouzské kosmické agentuře CNES. Ta je prostřednictvím laboratoře LESIA na Pařížské observatoři zodpovědná za dodání přístrojového vybavení pro studium radiových a plazmových vln na misi ESA s názvem Solar Orbiter.
Sonda Solar Orbiter, která bude v roce 2019 vypuštěna ke Slunci, bude z historicky nejmenší vzdálenosti mimo jiné zkoumat jevy doprovázející nebezpečné výrony sluneční hmoty do volného vesmíru.
„Zajišťujeme dodávky elektrické energie ze solárních panelů, její regulaci, měření telemetrických údajů o spotřebě napájení a zejména filtraci škodlivého rušení. Přístroje umístěné na sondě jsou natolik citlivé, že při nasazení standardních modulárních napájecích zdrojů běžně používaných pro telekomunikační satelity by jejich silné rušení zcela znehodnotilo vlastní vědecká měření,“ vysvětlil vedoucí realizačního týmu Štěpán Štverák z Astronomického ústavu.
„Mnoho částí napájecí jednotky (LVPS-PDU) je rovněž z důvodů zvýšení spolehlivosti zdvojených nebo elektricky izolovaných tak, aby v případě selhání ostatních systémů mohlo k měření docházet alespoň s omezeným počtem vědeckých senzorů,“ dodal.
Výzkum ledových měsíců Jupiteru
Druhým výsledkem výzkumu bylo předání inženýrského modelu dalšího napájecího zdroje, tentokrát určeného pro výzkum zdánlivě neaktivního prostředí ledových měsíců Jupiteru, největší planety sluneční soustavy.
Ve spolupráci s Institutem kosmické fyziky ve švédské Uppsale úspěšně proběhly zkoušky splnění návrhových požadavků. Oproti technickému řešení jednotky pro Solar Orbiter se změnila koncepce elektrického řešení zdroje.
Dlouhou příletovou fázi sondy JUICE do prostředí Jupiteru (šest až osm let) bude totiž v průběhu vlastního vědeckého zkoumání komplikovat intenzivní radiace v enormně silné magnetosféře planety.
„Kromě požadavků na extrémně nízký vyzařovaný šum a vysokou spolehlivost se kladl důraz na energetickou účinnost kvůli nedostatku energie ve velké vzdálenosti od Slunce. K tomu bylo třeba využít špičkové polovodičové součástky z USA, pro které v ČR neexistuje odpovídající montážní pracoviště. Nejbližší možné jsme našli ve Švédsku. Díky mnoha optimalizacím elektroniky a plánovanému využití automatizované výrobní linky budeme schopni snížit výslednou cenu zařízení o desítky procent,“ uzavřel technický vedoucí projektu Jaroslav Laifr.
Obě české aktivity financuje vědecký program ESA-PRODEX pod záštitou ministerstev školství a dopravy. Jsou součástí kosmických aktivit v rámci programu Akademie věd Strategie AV21.