Češi popsali nový rod žáby z Konga

K odhalení nového rodu, který byl pojmenován Congolius – což znamená jednoduše „žába z Konga“ – pomohla hlavně molekulární biologie, tedy izolace DNA a následné fylogenetické analýzy, které napovídají, jak se druh vyvíjel a kdo byl jeho předek.

Vědci pro jednoho nového rodového zástupce navrhují české jméno kongička statná.

Václav Gvoždík z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a Národního muzea v Praze se svými doktorandy Tadeášem Nečasem z Česka a Gabrielem Badjedjeou z Konga provedli i detailní morfologickou analýzu, včetně analýzy tvaru a velikosti kostí za využití mikropočítačové tomografie – to ve spolupráci s Ústavem teoretické a aplikované mechaniky AV ČR.

Morfologická analýza ukázala, že Congolius zřejmě představuje případ tzv. konvergentní evoluce, což znamená, že žáby z tohoto rodu sice vypadají velmi podobně jako jiný rod žab (rod Hyperolius, česky rákosnička), ale nejsou s ním blízce příbuzné.

Podobnost vznikla podle vědců asi jako důsledek přizpůsobení se podobným životním podmínkám.

Známým případem konvergence je schopnost letu u netopýrů a ptáků nebo tvar těla velryb, které patří mezi savce, ale vypadají jako ryby.

„Náš objev vnáší nový vhled na evoluci rákosničkovitých žab, zároveň poukazuje na nedostatečné poznání biodiverzity těžko přístupných pralesů středního Konga,“ poznamenal Gvoždík.

„Podle dostupného, ale velice skromného materiálu ve světových muzeích jsme zmapovali detailní přehled výskytu druhu a opravdu se zdá, že Congolius je endemický (tj. nikde jinde se nevyskytuje) pro střední Kongo, tedy na jih od řeky Kongo,“ vysvětlil.

Podobně se rozšířil třeba i šimpanz bonobo, se kterým se badatelé při výzkumu obojživelníků též potkali – ve skupině zvyklé na přítomnost člověka s nimi prý strávil celý den.

Největší překážkou při výzkumu byla podle odborníků odlehlost lokalit ve středním Kongu a jejich špatná dostupnost.

„Z výchozího bodu města Kisangani jsme se do oblasti kodrcali po vodou vymletých úzkých pralesních stezkách na motorkách celé čtyři dny. Musel jsem si vždy večer dát prášek, jak jsem měl rozlámané tělo,“ přiznal Gvoždík s tím, že v celém regionu, nejen v lese, není samozřejmě žádná elektrická síť, natož telefonní signál.

„Na tomto výše popsaném objevu je úžasné také to, že dokonale ilustruje, jak je důležitá spolupráce mezi institucemi, jakými jsou Národní muzeum a Akademie věd,“ dodal generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

Samotný Gvoždík se výzkumem biodiverzity v oblasti střední Afriky zabývá již 16 let. Bohatství druhů organismů je zde málo známé a do velké míry vědecky dosud nepopsané.

„Zároveň jsou místní ekosystémy pod velkým tlakem ze strany mnoha zahraničních – zejména čínských – ale i nadnárodních korporací se zájmem o těžbu. Dochází tu k plošnému kácení lesů pro těžbu dřeva, rozšířená je také těžba nerostných surovin včetně vzácných minerálů, jako jsou diamanty, zlato či koltan,“ uvedl.

V Kongu již tento vědec znovuobjevil např. zapomenutý druh krokodýla, v loňském roce popsal hned dva nové druhy kriticky ohrožených žab z Kamerunu.