Češi pomáhají odhalit migrační události v údolí Nilu dávno před vznikem starověkého Egypta

Že se v severní části afrického kontinentu výrobní hospodářství objevilo před osmi tisíci lety a že odtud se postupně šířilo dále na jih, odborníci věděli již déle.

Nejprve se jednalo o chovatelství domácích zvířat asijského původu. Donedávna ale nebylo jasné, zda chovatelství bylo na tento kontinent přejato místními lovci-sběrači, nebo zda sem bylo přineseno nově příchozími obyvateli.

Aktuálně publikovaná studie, vypracovaná mezinárodním týmem, přináší první jasný biologický důkaz, že za touto změnou byla migrace nových skupin. Na lidských kostrách pocházejících z archeologických výzkumů na jihu Egypta a v Súdánu autoři ukazují, že nejstarší chovatelé měli v porovnání s domácími africkými lovci-sběrači zcela odlišný původ.

Ve většině severní Afriky není možné zkoumat změny dávných populací pomocí fosilní DNA, protože ta se kvůli klimatu v tamních lidských kosterních pozůstatcích nedochovala.

Hlavní autoři studie, Nicolas Martin a Isabelle Crevecoeurová z Univerzity v Bordeaux a francouzského Národního výzkumného centra (CNRS), se proto zaměřili na morfologii tzv. dentino-sklovinné hranice na lidských zubech, což je struktura poskytující silný genetický signál.

Za použití rentgenové mikrotomografie se svým týmem analyzovali 122 zubů z 88 jedinců starých 16 000–5000 let. Použili k tomu lidské pozůstatky z 13 lokalit v jižním Egyptě a Súdánu spadajících od pozdního paleolitu (starší doba kamenná) přes mezolit (střední doba kamenná) až po střední/mladší neolit (mladší doba kamenná).

Mezi nimi zaujímají důležité postavení kostry získané archeologickým týmem Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze pod vedením Lenky Varadzinové v pohoří Sabaloka.

Ze dvou zde zkoumaných pohřebišť – lokality Sfinga a Liščí kopec – pochází 15 jedinců, kteří ve studii představují přes polovinu všech analyzovaných lovců-sběračů.

„Použití analýz dentino-sklovinné hranice znamená metodologický průlom ve výzkumu dávných migračních procesů, a to nejen v Africe. Tato metoda je použitelná všude, kde se na kostrách nalezly zuby, a to bez ohledu na dochování fosilní DNA. Oproti analýzám DNA je navíc mnohem levnější a nenarušuje lidské pozůstatky,“ shrnula spoluautorka studie Petra Brukner Havelková z Antropologického oddělení Přírodovědného muzea Národního muzea v Praze.

Získaná data ukazují, že první chovatelé vstupovali do jižního Egypta a Súdánu podél Nilu. Velmi rychle nahrazovali místní lovecko-sběračské skupiny.

Několik set kilometrů západně od Nilu pak analýza nálezů datovaných do mladšího neolitu zachytila několik jedinců úzce spjatých s původním domácím obyvatelstvem, kteří ale přijali chovatelství. Podle výzkumníků je možné, že to byli příbuzní nebo potomci posledních lovců-sběračů vytlačených z údolí Nilu.

„Není zatím jasné, zda příchod chovatelů do Súdánu byl, či nebyl doprovázen konflikty s domácími skupinami. V každém případě studie přináší indicie, že tito chovatelé neměli zájem kolonizovat širší okolí Nilu,“ zdůraznila Varadzinová.

Mezi starší populací, která se v savanách mimo nilské údolí udržela přinejmenším do 3. tis. př. n. l., a novou neolitickou populací podél Nilu byly již od 5. tis. př. n. l. četné kontakty.

„Tato studie umožňuje opustit křižovatku, na které se zastavil dosavadní výzkum dějin severovýchodní Afriky,“ konstatovala Varadzinová.

Podle ní to badatelům umožňuje hlouběji prozkoumat interakce mezi původními obyvateli a novými migranty a zaměřit se na řadu dalších souvisejících otázek. „Mimo jiné na to, odkud tito noví lidé přišli,“ dodala.

Studie tak odhaluje dosud neznámý obraz migračních procesů v okolí Nilu, k nimž došlo dávno před zrodem starověkého Egypta. Samotná staroegyptská civilizace vznikla na konci 4. tisíciletí př. n. l. z pravěkých a předdynastických kultur.

Tuzemská egyptologie každopádně nezahálí. Loni jsme např. informovali o tom, co podle českého výzkumu trápilo písaře ve starém Egyptě: bolavá ramena či artróza čelistního kloubu.