Článek
V srdci Galaxie je supermasivní černá díra Sagittarius A* s hmotností necelých čtyř milionů našich Sluncí. Různě ji obíhá šest proudů objektů označovaných jako G1 až G6.
V roce 2005 došlo k objevu G1, roku 2012 k objevu G2 a nyní se podle nové studie podařilo potvrdit další čtyři velmi podobné objekty.
Průběžné zevrubné studovaní jejich orbit komplikuje skutečnost, že oběžná doba nových objektů okolo černé díry je mezi 170 až 1600 roky.
Podle některých vědců šlo původně o plynová mračna, podle jiných může jít o zvláštní hvězdy zahalené prachem. Mohlo by ale jít i o zcela nový kosmický jev, napsal server CNET, který o výzkumu referoval.
„Vypadají totiž skutečně jako plyn, chovají se ale jako hvězdy,“ prohlásila americká astronomka Andrea Ghezová z Kalifornské univerzity v Los Angeles, spoluautorka nové studie publikované v odborném časopise Nature.
Astronomové zaznamenali, jak černá díra roztrhala hvězdu
Aktuální zjištění se opírá o třináctileté sledování a shromažďování dat spektrografem Osiris na infračervených Keckových dalekohledech na observatoři na Havaji.
Objekty po srážkách hvězd?
Astronomy už u prvních dvou objektů zarazilo, že je černá díra nepohltila a neroztrhala na kousky, byť se podle portálu Space.com pohybují nebezpečně blízko jejího okraje.
„Sledovali jsme třeba přibližování objektu G2 k černé díře, jenže on přežil a nadále vesele pokračuje ve své orbitě, což by standardní plynný mrak neudělal,“ podotkla už dříve Ghezová.
Vypadá to, že černou díru obíhají i nově objevené objekty. Zatímco ale G1 a G2 mají podobnou oběžnou dráhu, nové čtyři obíhají útvar Sagittarius A* ze zcela jiných směrů.
Všechny tyto „G objekty” jsou podle týmu z Kalifornské univerzity produktem sloučených binárních hvězd – ty se nejprve vzájemně obíhaly, načež se srazily a utvořily nový hvězdný objekt. Případně může jít o složeninu původních dvojitých hvězdokup.
| Hvězdokupy jsou seskupení hvězd, které drží pohromadě gravitace. Dělí se na otevřené a kulové. Dvojité hvězdokupy jsou otevřenými shluky hvězd, které se nacházejí nezvykle blízko u sebe (např. hvězdokupy NGC 869 a NGC 884 v souhvězdí Persea, které od sebe dělí jen pár světelných let). Otevřené hvězdokupy nemají specifický tvar a obsahují několik desítek až stovek hvězd. Hvězdy v nich zřejmě vznikly společně, jsou tedy stejně staré. Jsou jasné, horké a bílé, jsou mezi nimi i mlhoviny. Mnohé otevřené hvězdokupy obsahují mladé hvězdy a lze je ztotožnit s oblastmi plynu a prachu, které představují rodiště hvězd. Takovou hvězdokupu ovlivňuje gravitace okolních hvězd, což nakonec způsobí její rozpad. |
Při přiblížení se k černé díře se plyn z vnějšího povlaku objektů G roztahuje a vnitřní část plynového a prašného oblaku zůstává celistvá. To podle Američanů svědčí o přítomnosti hvězdného objektu uvnitř.
Střed Mléčné dráhy nese pradávné stopy nespoutaného zrodu hvězd
Německý Institut Maxe Plancka, který se před lety podílel na odhalení G2, měl původně za to, že jde o oblak prachu a plynu. Hlavní autorka americké studie Anna Ciurlová ale soudí, že po čtyřech nových nálezech (G3 až G6) už tato německá hypotéza příliš nesedí. Podle ní by se o silně vířícím proudu plynných mračen dalo uvažovat jen při existenci pouze prvních dvou „géček“.
Astronom Stefan Gillessen z Institutu Maxe Plancka se však „nevzdává“ a tvrdí, že zdrojem nových plynných proudů mohou být nějaké mladé hvězdné objekty či jiné zvláštní kosmické úkazy. I on ale už operuje s možností hvězdotvorby.
Hledání odpovědí vědcům komplikuje skutečnost, že objekty nelze dost dobře průběžně sledovat – oběžná doba nových objektů okolo černé díry je mezi 170 až 1600 roky.
Blízká hvězda Betelgeuze zhasíná. Možná vybuchne
