Článek
Jde o názorný příklad, jak nás choroboplodné zárodky v průběhu času formují, konstatuje nová studie, kterou ve středu zveřejnil časopis Nature a z níž citovala agentura AP.
- Černá smrt či první morová rána je název pro epidemii moru, která v polovině 14. století (1346-1352) postihla Eurasii. Šlo o smrtelnou nemoc způsobenou bakterií Yersinia pestis, která je známa i dnes.
Podle hlavního autora studie Luise Barreira je „náš současný genom odrazem celé naší evoluční historie“, protože se přizpůsobujeme různým mikrobům a bakteriím. Některé z nich, jako např. ty, které způsobují dýmějový mor, měly velký vliv na náš imunitní systém.
Mor, známý také jako černá smrt, byl nejsmrtelnější jednotlivou událostí v zaznamenané historii. Ve 14. století se rozšířil po celé Evropě, Blízkém východě a severní Africe a vyhladil 30 až 50 procent tehdejší populace.
Některé z genetických variant, které vědci identifikovali jako ochranné proti moru, jsou spojené s takovými autoimunitními poruchami, jako je Crohnova choroba či revmatoidní artritida
Barreiro a jeho kolegové z Chicagské univerzity, McMasterovy univerzity v Ontariu a Pasteurova institutu v Paříži zkoumali vzorky dávné DNA z kostí více než 200 lidí z Londýna a Dánska, kteří zemřeli v rozmezí stovky let - zahrnujícím dobu před morem, během něj a po něm.
Identifikovali čtyři geny, které v závislosti na variantě buď chránily před bakterií Yersinia pestis způsobující dýmějový mor, jež se nejčastěji přenáší kousnutím infikované blechy, nebo naopak zvyšovaly náchylnost vůči této bakterii.
Výsledky byly potvrzeny v moderních experimentech s použitím bakterie moru Yersinia pestis. Vzorky krve od lidí s užitečnými mutacemi byly schopnější odolat infekci než ti bez oněch variant.
Výzkumníci tedy určili, že to, co lidem ve středověku pomáhalo - např. podle badatelů „dobrá“ varianta genu známá jako ERAP2 -, vedlo o generace později k problémům: zvyšovalo četnost mutací škodlivých v moderní době.
Některé ze stejných genetických variant, které vědci identifikovali jako ochranné proti moru, jsou spojené s takovými autoimunitními poruchami, jako je Crohnova choroba, revmatoidní artritida a lupus. U tohoto druhu chorob imunitní systém, který tělo chrání proti nemocem a infekcím, napadá vlastní zdravé tkáně těla.
„Hyperaktivní imunitní systém mohl být skvělý v minulosti, ale v dnešním prostředí už nemusí být tak užitečný,“ poznamenal k tomu Hendrik Poinar, profesor antropologie na McMasterově univerzitě a další z autorů studie.
Bude mít i covid dopad na lidskou evoluci?
To vše vyvolává následující otázku - bude mít pandemie covidu-19 podobně velký dopad na lidskou evoluci? Barreiro uvedl, že si to nemyslí, protože úmrtnost je mnohem nižší a většina lidí, kteří zemřeli, už měla děti.
Ovšem v budoucnu nás na nejzákladnější úrovni mohou nadále utvářet mnohem smrtelnější pandemie.
„Nepřestane to. Jsem si jistý, že to bude pokračovat,“ dodal.