Část Evropy čelí invazi agresivních sršní asijských, varují čeští vědci

Původní domovinou sršně asijské je jihovýchodní Asie. Do Evropy pronikla v roce 2004, kdy byla poprvé pozorována ve Francii. V následujících letech se rozšířila do dalších zemí.

„V roce 2010 byla nalezena na severu Španělska v oblasti Navarra a následně se šířila západně až do oblasti Galicie, kde byla první hnízda objevena v roce 2012. Na území Portugalska asijskou sršeň odhalili v roce 2011,“ popsal Jan Brus z katedry geoinformatiky Přírodovědecké fakulty UPOL.

V současnosti se sršně asijské exponenciálně šíří hlavně ve Španělsku, Portugalsku a ve Francii, a to v oblastech blíže Atlantickému oceánu.

Konkrétně v Galicii bylo v roce 2020 objeveno přibližně 30 tisíc hnízd, která se místní chovatelé včel snaží průběžně likvidovat. Největší nárůst byl zde pozorován mezi lety 2015 a 2017, kdy se populace sršně asijské zvýšila z 6000 hnízd na téměř 26 tisíc. „Toto číslo může být navíc podhodnoceno, protože ne každé hnízdo se daří nalézt,“ podotkl Brus.

Při ztrátách včelstev v Galicii či Portugalsku, za nimiž byla doposud hlavně varroáza (infekční onemocnění včel způsobené roztočem Varroa destructor – pozn. red.), virózy či počasí, se za několik málo let stala významným faktorem právě i sršeň asijská.

„Nálety sršní likvidují celé včelnice čítající i několik desítek včelstev. Včelstva sice mohou do jisté míry útokům čelit, ale za cenu sníženého výnosu medu a rozvoje včelstva, protože sršně velmi omezují letovou aktivitu včel, a tím přínos pylu a sladiny,“ vysvětlil Jiří Danihlík z katedry biochemie Přírodovědecké fakulty UPOL.

V Německu či Velké Británii byl výskyt sršní asijských zatím zaznamenán ojediněle a hnízda byla rychle zlikvidována.

Zda dokážou sršně asijské přežít v našich podmínkách, odborníci zatím nejsou schopni s jistotou říci. Domnívají se však, že nikoli.

„Je ale možné, že se sršeň asijská přizpůsobí středoevropským podmínkám natolik, že zde bude schopná přezimovat. Především změnou teplot v následujících letech může dojít ke změně prostředí, které se pro tyto sršně stane vhodnější,“ poznamenal Danihlík.

Podle vědců loví sršeň asijská letící včely podobným způsobem jako sršeň obecná – ta ale včelařům zásadní ztráty nezpůsobuje.

„Sršeň asijská krouží kolem česna, kde odchytává vracející se létavky. Jakmile včelu chytne, ukousne jí svými kusadly zadeček, čímž se vyhne včelímu žihadlu. Poté včele ukousne křídla, nohy a hlavu, až zůstane pouze hruď. Ta je pro sršně bohatým zdrojem proteinů, protože hruď tvoří především létací svaly. Svalovou hmotou se živí buď dospělé sršně, nebo potravu nosí do hnízda, kde jí krmí vyvíjející se sršní larvy,“ objasnil Danihlík.

Pokud populace sršně asijské není příliš početná, tak se dostatečně silné včelstvo dokáže útokům těchto predátorů účinně bránit. „Útok několika jedinců je pro včelstvo zvládnutelný. Avšak v pozdějším období sezony, kdy hnízda sršní čítají několik tisíc dělnic, už nejsou včelstva schopná ubránit se atakům několika desítek až stovek sršní,“ varují olomoučtí vědci.

I když v Česku zatím nebyly sršně asijské zaznamenány, ostražitost je podle odborníků potřeba. Pomoci v boji s tímto invazním druhem sršní mohou i laici, kteří si na zahradě či v přírodě všimnou podezřele vypadající sršně nebo hnízda.

„Důležité je tento nález vyfotografovat. Snímek lze zaslat včelařským odborníkům či pracovníkům Státní veterinární správy,“ doplnil Brus.

Hnízda je nutné zlikvidovat dříve, než kolonie sršní asijských na sklonku léta vyprodukuje pohlavní jedince. Pro včelaře budou podle něj postupně vznikat různé informační materiály, aby se zvýšila jejich informovanost a nedocházelo k zbytečné likvidaci sršně obecné, která je pro ekosystém prospěšná.

Přednášky o vyhledávání a likvidaci sršních hnízd i další výstupy z podzimní olomoucké konference včetně videí naleznou zájemci zde.