Botanici našli na Českolipsku 700 ohrožených tučnic. Nerostou jinde na světě a pojídají hmyz

Špatná zpráva pro hmyz, dobrá zpráva pro chráněné území. Tímto shrnutím glosoval Ladislav Pořízek, šéf Správy CHKO Kokořínsko - Máchův kraj, výsledek neobvyklého sčítání, které provedli jeho kolegové z AOPK.

Na takzvaných shnilých loukách uvnitř národní přírodní památky Jestřebské slatiny v Máchově kraji spočítali, kolik se tam vyskytuje rostlin unikátní tučnice obecné české. Nenápadná trvalka s fialovým květem patří mezi masožravé rostliny, je chráněná jako kriticky ohrožená a jinde ve světě se nevyskytuje.

Na shnilých loukách botanici napočítali sedm stovek rostlin. Sčítání zorganizovali také proto, aby se dozvěděli, zda se péče, kterou AOPK věnuje této lokalitě, vyplácí.

„Už od 19. století lidé zdejší louky postupně odvodňovali, což mělo zásadní dopad na jejich druhové složení. V posledních desetiletích navíc po omezení hospodaření začaly zarůstat náletovými dřevinami, což tučnicím a dalším vzácným druhům nevyhovuje. Právě proto nyní nálety pravidelně vyřezáváme, louky kosíme a snažíme se tu obnovit poškozený vodní režim. Tato péče se vyplácí,“ míní Ladislav Pořízek.

Masožravá tučnice obecná česká kvete v květnu a červnu. „Je to nenápadná trvalka. Vytváří nízké listové růžice a drobné bledě fialové kvítky. Roste na slatiništích s vysokou hladinou spodní vody,“ popisuje botanička Kateřina Šindelářová.

„Protože v půdě není moc živin, přilepšuje si lapáním hmyzu. Kořist loví listy, které má pokryté lepkavým sekretem. Jakmile přisedne nějaký drobný hmyz, list se začne pomalu stáčet a uvězněná kořist je postupně natrávena,“ dodává Šindelářová.

Jestřebské slatiny patří mezi český botanický poklad. Jsou výjimečné právě výskytem endemických druhů, tedy těch, které se jinde ve světě nevyskytují. „Kromě tučnice obecné české je to třeba orchidej prstnatec český,“ upozornila Karolína Šůlová, mluvčí AOPK.

„Za zmínku stojí i další vzácné druhy. Roste tu také hlízovec Loeselův. Je to malá nenápadná orchidej, která v České republice přežívá už jen na několika málo místech. Jestřebské slatiny jsou známé i díky výskytu popelivky sibiřské. Tato statná žlutě kvetoucí rostlina tu prokazatelně rostla i v době ledové. Z masožravek se tu daří také rosnatce okrouhlolisté,“ doplnila.