Článek
Vědci odhalili častější výskyt degenerativních změn v určitých oblastech na kostrách písařů ve srovnání s muži, kteří se věnovali jiným povoláním. Šlo hlavně o artrózu čelistního kloubu, degenerativní změny krční páteře, změny v oblasti pravého ramene, pravého palce ruky a kolenního kloubu.
Prokázaly se i častější změny v oblastech úponů svalů a vazů na pažní kosti a levé kyčelní kosti, stejně tak vyšší výskyt plošky na pravém kotníku – to způsobovalo setrvávání v podřepu.
Další úspěch české egyptologie. Archeologové našli hrobku královského písaře
„Nebyl to také písař“?
„Tato studie je významná mimo jiné proto, že zjištění vyššího výskytu degenerativních a jiných změn ve všech nebo většině těchto definovaných oblastí by v budoucnu mohlo pomoci s identifikací písařské činnosti i u koster jedinců, u nichž nejsou známy tituly ani další informace o jejich životě a práci,“ uvedla k výzkumu jeho hlavní autorka Petra Brukner Havelková z Antropologického oddělení Národního muzea, která je též členkou Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Vědkyně Petra Brukner Havelková a Veronika Dulíková kráčí jižním Abúsírem, v pozadí Džoserova pyramida v Sakkáře
Pokud tedy bude nalezena kostra muže se silně degenerovanou krční páteří, artrózu čelistního i ramenního kloubu nebo palce pravé ruky či kolene, bude podle ní na prvním místě otázka, zda to také nebyl písař.
Autoři studie, kterou tento týden ve čtvrtek zveřejnil odborný časopis Scientific Reports, předpokládají, že změny pozorované na krční páteři a ramenech písařů mohou být důsledkem dlouhodobého sezení se zkříženýma nohama, s hlavou předsunutou dopředu, ohnutou páteří a bez opory rukou. Změny na kolenou, kyčlích a kotnících by mohly naznačovat, že písaři možná dávali přednost sezení s levou nohou v kleče nebo se zkříženýma nohama a pravou nohou v podřepu.
Nejstarší víno na světě je bílé, i když je dnes červené. Dvě tisíciletí v něm ležely kosti muže
Sochy a nástěnná výzdoba v hrobkách zobrazují písaře, kteří při práci kromě práce ve stoje seděli v obou těchto polohách.
Žvýkání konců stonků rákosu do podoby štětců
„Opotřebení čelistních kloubů by se mohlo zdát u profese písaře jako velmi překvapivé, ale pravděpodobně je důsledkem žvýkání konců stonků rákosu do podoby štětců,“ doplnila Veronika Dulíková z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Termín „písař“ ve starověkém Egyptě třetího tisíciletí př. n. l. byl vyhrazen mužům, kteří zastávali širokou škálu správních funkcí. Tito lidé měli v tehdejší společnosti výsadní postavení, protože pouze asi procento obyvatelstva bylo gramotné, a patřili tedy mezi elitu doby stavitelů pyramid (Staré říše).
Badatelka Veronika Dulíková během výzkumu Anchiresovy hrobky shlíží do míst, kde se původně nacházela barevně zdobená kaple
Pro samotný vznik aktuální studie byla důležitá vzájemná interdisciplinární spolupráce. Ve výsledku se tak spojují hned tři obory: antropologie, egyptologie a matematika. Díky tomu mohla podle zástupců Univerzity Karlovy vzniknout komplexní práce, která zahrnuje nejrůznější aspekty zkoumání chování a návyků staroegyptských písařů.
Tuzemští výzkumníci se jako první chtěli zaměřit právě na písaře jako na profesní skupinu jedinců, jejichž kostry - ve srovnání s ostatními - vykazují shodné či podobné změny.
KVÍZ: Co víte o historii starého Egypta?
