Článek
Průzkum Marsu, hustota jehož atmosféry je asi 150krát nižší než ta naše, ukázal, že se v severních nížinách a na dalších místech rudé planety nacházejí desítky tisíc kuželů velkých několik stovek metrů. O původu útvarů vědci stále debatují, mohly totiž vzniknout sopečnou činností, ale i erupcemi bahenních sopek.
Na Marsu kdysi zurčely řeky
Zatímco v prvním případě by je tvořila ztuhlá láva, v druhém jemnozrnný materiál, který by byl na povrch vynesen pod tlakem vytékající vodou.
Satelitní snímky však nedovolují jednoznačně určit způsob vzniku těchto útvarů, navíc až dosud jsme netušili, jak a zda vůbec může bahno na povrchu Marsu téci.
Jako láva na Havaji nebo Islandu, ale pak zmrzne
Tým expertů se proto rozhodl přispět k řešení tohoto problému. K napodobení nehostinných marsovských podmínek využili badatelé nízkotlakou komoru na britské univerzitě, za nízkých tlaků simulujících tlaky na Marsu vylévali na studený písčitý povrch dobře tekoucí bahno bohaté na vodu a sledovali, jak nestabilita vody za nízkého atmosférického tlaku změní chování bahna.
Zjistili, že bahno by se na povrchu Marsu rozlévalo podobným způsobem jako některé lávové proudy na Havaji či na Islandu (tzv. láva typu pahoehoe).
| Na rozdíl od málo pohyblivé a poměrně rychle tvrdnoucí lávy typu aa je typ pahoehoe zásaditou lávou s velmi malým obsahem oxidu křemičitého (SiO2), což se projevuje velkou tekutostí a špatnou přilnavostí. Láva pahoehoe je velmi pohyblivá (až desítky km/h), schopná urazit několik kilometrů lávovými kanály či po povrchu, než se ochladí a ztuhne. Nebezpečí tohoto typu je v tom, že během výlevu zasáhne velké oblasti, ve kterých dochází ke vzniku lávových jezer. |
„Je to zajímavý a neočekávaný výsledek. Míváme totiž tendenci předpokládat, že geologické procesy, mezi které tečení bahna patří, budou fungovat i jinde ve Sluneční soustavě podobně jako na Zemi. Je to založeno na naší každodenní zkušenosti. Naše experimenty však přesvědčivě ukazují, že ve skutečnosti by tento jednoduchý proces, který všichni známe z našeho dětství, probíhal na Marsu naprosto odlišně,“ uvedl vedoucí týmu Petr Brož.
Satelitní kráter bahenní sopky Bakhar (Bahar) v Ázerbájdžánu, kde je několik míst, ze kterých se do okolí nepravidelně rozlévá bahno. Bílé oblasti označují bahenní proudy, které již stihly vyschnout, tmavé oblasti ty, ve kterých se stále nachází voda.
Rozdílné chování bahna souvisí s tím, že tamní atmosféra je velmi řídká. V takových podmínkách nízkého atmosférického tlaku voda není stabilní a začíná se vařit a odpařovat. Odpařováním se bahno ochlazuje a nakonec zamrzne.
A to je hlavní rozdíl oproti naší planetě. Výlevy bahna během bahenního vulkanismu jsou na Zemi často bohaté na vodu, díky čemuž se bahno dobře rozlévá a putuje daleko od svého zdroje. Vědci se domnívají, že kdysi mohly podobně řídké bahenní proudy téci i po povrchu Marsu.
„Jenže zatímco právě na Zemi to vytvoří milimetry tlustý proud, který je několik decimetrů široký a metry dlouhý, na Marsu dojde právě k tomu, že začne mrznout, takže vznikne proud vypadající naprosto jinak,” upřesnil Brož pro Novinky.
Co tedy vidíme na satelitech?
„Provedené experimenty mění pohled na mnoho povrchových útvarů, které na Marsu pozorujeme. Ukazuje se, že bude zase o trochu těžší určit, jestli na satelitním snímku vidíme útvar vzniklý tečením lávy, nebo bahna,“ doplnil Ondřej Krýza, spoluautor studie působící též na Geofyzikálním ústavu Akademie věd.
Sonda odhalila stovky marsotřesení na rudé planetě
Vědci navíc prokázali, že se bahno může opětovně vylévat z prasklin v zamrzlé bahenní krustě a po ochlazení vytvořit nový lalok. Objev dokládá, že bahenní vulkanismus mohl, nebo případně stále může na povrchu Marsu skutečně fungovat, byť se marsovské bahenní sopky mohou svým tvarem podstatně lišit od těch pozemských.
Výlevy bahna během bahenního vulkanismu jsou na Zemi často bohaté na vodu, díky čemuž se bahno dobře rozlévá a putuje daleko od zdroje. Podle vědců kdysi mohly podobně řídké bahenní proudy téci i po povrchu Marsu. Snímek je opět z Ázerbájdžánu.
Výsledky studie, kterou publikoval odborný časopis Nature Geoscience, podle Brože naznačují i to, že podobné procesy mohou probíhat i na dalších ledových tělesech ve Sluneční soustavě, kde se na povrch nedostává bahno, ale jen voda.
