Článek
Díky dobré práci svých přístrojů tak získali čeští astronomové o padajícím tělese znovu velké množství dat a stejně jako v předchozím případě dokázali vypočítat lokalitu dopadu. „I když převážná většina původní hmoty shořela v atmosféře, relativně hodně především malých meteoritů mohlo dopadnout na zemský povrch, a to v Rakousku,“ uvedl Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd ČR.
Průmět světelné dráhy bolidu v atmosféře na zemský povrch. Celková zaznamenaná dráha bolidu byla 290 km dlouhá a bolid jí uletěl za 24 sekund. (grafika: Astronomický ústav AV ČR, podkladová mapa: Google Earth)
Dva úlomky jsou velké
Pádová oblast je tentokrát podle něj velmi dlouhá a také relativně široká. „A leží převážně v horském terénu, takže hledání meteoritů bude značně komplikované,“ upozornil Suchan. Zajímavostí ale je, že kromě menších řádově gramových až stogramových meteoritů lze podle českých astronomů očekávat i dva meteority o hmotnostech 1 až 4 kg, které by měly ležet v jihovýchodní části pádové oblasti.
Mapa vypočtené pádové oblasti meteoritů (bílý lichoběžník). Oblast je 50 km dlouhá a až 3 km široká. Očekáváme dva meteority o hmotnostech 1-4 kg v jihovýchodní části oblasti. Očekávané střední hmotnosti jsou uvedeny u pravého okraje vyznačené oblasti.
Meteoroid vstoupil do zemské atmosféry ve čtvrtek ve 4 hodiny 46 minut a 47 sekund. V tu chvíli mělo těleso hmotnost zhruba 270 kilogramů. „Začal svítit již ve výšce 100 km nad hranicí Čech a Bavorska v prostoru Českého lesa. Podél hranice přeletěl Šumavu a dále postupně zjasňovat. Maximální jasnost, která odpovídala jasnosti Měsíce v úplňku, bolid dosáhl ve výšce 42 km krátce po přeletu Dunaje jihovýchodně od Lince,“ upřesnil Pavel Suchan.
Výřezy z rychlonaváděcí kamery s malým zorným polem, která je umístěna v Ondřejově a která sleduje průběžně pohyb bolidu.Snímky odpovídají časovému rozmezí od 3:46:53.0 do 3:47:05.3 UT a je na nich patrná výrazná fragmentace hlavně v závěrečné části letu.
V této fázi letu začal podle něj meteoroid v atmosféře brzdit a rozpadat se. „Fragmentace tělesa pokračovala až do jeho pohasnutí ve výšce 25 km nad zemí jihozápadně od známého rakouského poutního místa Mariazell. Celou světelnou dráhu dlouhou téměř 290 km uletěl za 24 sekund. Tak dlouhé trvání bolidu je vzácné,“ doplnil astronom.
Bolid vyfotilo 11 českých stanic
V době pádu tělesa bylo na většině českých bolidových stanic zcela nebo částečně jasno. Takže fotografické a video záznamy pořídilo hned 11 stanic. A astronomové díky nim dokázali popsat nejen dráhu tělesa atmosférou, ale i jeho předsrážkovou dráhu ve Sluneční soustavě. Kromě toho mají i velmi dobré informace o složení a struktuře původního tělesa (meteoroidu).
Zářící meteor velmi dobře zachytily automatické celooblohové kamery na stanicích Churáňov (zde byl bolid velmi blízko stanice, a tak byl tento snímek velmi důležitý pro přesné určení všech parametrů jeho průletu), dále pak Přimda, rakouský Martinsberg (nejblíže ke konci dráhy bolidu) a ze vzdálenějších stanic např. Šindelová (Krušné hory), Kocelovice či hvězdárna v Ondřejově.
Podle astronomů se velmi pravděpodobně jednalo původem o část asteroidu, pocházejícího z hlavního pásu planetek. Část, která se srazila se Zemí, měla před srážkou průměr asi půl metru a obíhala Slunce po dráze, která byla jen 5 stupňů skloněna k rovině zemské dráhy. „. V přísluní se meteoroid dostával jen o něco blíže ke Slunci, než je dráha Země a v odsluní se dostal přibližně do středu hlavního pásu planetek, tedy do oblasti mezi planetami Mars a Jupiter,“ dodal Pavel Suchan.