Článek
Výsledný snímek hvězdy mají vědci k dispozici díky pozoruhodné ostrosti, kterou nabízí interferometr VLTI (Very Large Telescope Interferometer) na ESO v chilské poušti Atacama.
Interferometr VLTI na observatoři ESO je schopen kombinovat světlo zachycené jednotlivými dalekohledy VLT (Very Large Telescope), a to buď čtyřmi osmimetrovými hlavními dalekohledy, nebo čtyřmi menšími pomocnými dalekohledy. Díky tomu umožňuje pořizovat velmi detailní snímky vesmíru. VLTI je v podstatě virtuálním dalekohledem, jehož rozlišení je úměrné maximální vzdálenosti mezi jednotlivými dalekohledy.
Obecně astronomické interferometry kombinují světlo ze dvou nebo více dalekohledů (a fungují jako jeden velký teleskop), díky čemuž je možné vidět vesmírné objekty s takovým rozlišením, jakého by dosáhly zrcadla či antény o průměru několika stovek metrů.
„Poprvé se nám podařilo pořídit přiblížený snímek umírající hvězdy v galaxii mimo Mléčnou dráhu,“ konstatoval podle tiskové zprávy astrofyzik Keiichi Ohnaka z Univerzity Andrése Bella v Chile.
Snímek hvězdy WOH G64 zachycený přístrojem GRAVITY na interferometru VLTI Evropské jižní observatoře
„Objevili jsme kokon ve tvaru vejce, který těsně hvězdu obklopuje,“ pokračoval podle vědeckého serveru Phys.org tento hlavní autor studie, která byla minulý týden publikována v odborném časopise Astronomy & Astrophysics.
Vědci odhalili první část podrobné 3D mapy vesmíru, kterou vytvořil kosmický dalekohled Euclid
Podle něj jsou výzkumníci ze snímku a vůbec z celého objevu nadšeni, jelikož to, co kolem hvězdy vidí, může souviset s „masivním vyvržením materiálu z umírající hvězdy před výbuchem supernovy“.
Červený veleobr v galaxii Velký Magellanův oblak
Astronomové sice již dříve pořídili více než dvě desítky detailních snímků hvězd v naší Galaxii a odhalili jejich vlastnosti, nicméně hvězdy v jiných galaxiích jsou tak daleko, že detailní pozorování bylo nesmírně náročné.
Ale teď došlo ke změně: nově vyfocená hvězda WOH G64 leží ve Velkém Magellanově oblaku, jedné z malých galaxií, které obíhají kolem Mléčné dráhy. Astronomové o této hvězdě vědí již desítky let. Těleso WOH G64 je zhruba 2000krát větší než naše Slunce a je klasifikováno jako červený veleobr.
- Velký Magellanův oblak nebo též Velké Magellanovo mračno je nejjasnější galaxií viditelnou z naší Galaxie. Je to trpasličí nepravidelná galaxie na hranici souhvězdí Tabulové hory a Mečouna vzdálená asi 160 tisíc světelných let.
- Červený veleobr je obrovská hvězda spektrálního typu M, je jedním ze závěrečných stádií vývoje velmi hmotných hvězd. Červení veleobři vznikají z hmotných hvězd hlavní posloupnosti po spálení vodíkových zásob v jádře hvězdy.
Ohnakův tým se o velkou hvězdu WOH G64 zajímal už déle. Např. již v letech 2005 a 2007 využili VLTI, aby zjistili více o vlastnostech hvězdy, a v následujících letech pokračovali v jejím studiu. Skutečný „pořádný“ snímek hvězdy však stále nepřicházel.
Mini-neptun a ztracený jupiter. Astronomové objevili další exoplanety
S tím se muselo počkat na vývoj zařízení jménem GRAVITY (umístěný na interferometru VLTI), což je přístroj druhé generace schopný zachytit světlo ze čtyř dalekohledů najednou. Právě citlivost a rozlišení daného aparátu umožnily vznik snímku hvězdy.
Hvězda pohasíná
Poté, co badatelé porovnali své nové výsledky s předchozím pozorováním WOH G64, s překvapením zjistili, že hvězda za poslední desetiletí let pohasla.
„Zjistili jsme, že tato hvězda v posledních 10 letech prochází výraznými změnami, což nám poskytuje vzácnou příležitost sledovat její život v reálném čase,“ poznamenal Gerd Weigelt, profesor astronomie na Institutu Maxe Plancka pro radioastronomii v německém Bonnu a spoluautor studie.
V závěrečné fázi svého života se červení veleobři, jako je WOH G64, zbavují vnějších vrstev plynu a prachu v procesu, který může trvat až tisíce let.
„Tato hvězda je jednou z nejextrémnějších svého druhu a každá drastická změna ji může přiblížit k explozivnímu konci,“ doplnil další spoluautor Jacco van Loon, ředitel hvězdárny Keele Observatory na Keele University ve Velké Británii.
Pod nejjasnější oblohou na světě, kde krvácí z nosu a kůže slézá z rukou
Vědci se domnívají, že vyvržený materiál může být také příčinou ztmavnutí a neočekávaného tvaru prachového kokonu kolem hvězdy. Nový snímek ukazuje, že kokon je protáhlý – výzkumníci přitom na základě předchozích pozorování a počítačových modelů očekávali jiný tvar, tudíž je to zaskočilo. Vejčitý tvar kokonu by mohl být vysvětlen buď vyvrhováním materiálu hvězdou, nebo vlivem dosud neobjevené obíhající hvězdy.
S tím, jak hvězda slábne, je pořízení dalších detailních snímků stále obtížnější, a to i pro VLTI. Nicméně plánované vylepšení pozorovacích přístrojů dalekohledu, jako je budoucí přístroj GRAVITY+, může znamenat, že s detailním pozorováním ještě konec není.
Snímek hvězdy WOH G64 vedle její umělecké rekonstrukce – ta ukazuje její hlavní prvky: kokon z prachu ve tvaru vejce, který hvězdu obklopuje, a prstenec či torus z prachu. Existenci a tvar prstence však budou muset potvrdit další pozorování.
Jasný ovál ve středu obrázku s hvězdou je tedy „zaprášený kokon“, který hvězdu obklopuje. Slabší eliptický prstenec kolem něj by pak mohl být vnitřním okrajem toru z prachu. Existenci a tvar prstence však budou muset potvrdit právě další pozorování.
| Torus je obecně rotační plocha, jež vznikne otáčením kružnice kolem osy, která leží ve stejné rovině a nemá s ní společné body. Tento tvar má např. vzdušnice pneumatiky či nafukovací kruh. |
„Podobná následná pozorování pomocí našich přístrojů budou důležitá pro pochopení toho, co se ve hvězdě děje,“ uzavřel Ohnaka.
Odborníci z ESO – nejen výše zmínění, ale i jejich další kolegové z jiných projektů – každopádně nezahálí. Nedávno např. tato organizace zveřejnila působivý snímek mlhoviny Temného vlka.
Experti zapojení do ESO se rovněž podíleli na zejména českém výzkumu, který odhalil původ 70 procent meteoritů dopadajících na zemský povrch.
Dalekohled zachytil ve vesmíru temného vlka
