Astronautem snadno a rychle. Úniková hra ve virtuální realitě ukazuje, jak se žije na vesmírné stanici

Na kosmickou stanici se v historii lidstva dostalo jen několik stovek vyvolených. Díky aplikaci pro virtuální realitu (VR) se do vesmíru bude moct brzy „podívat“ kdokoli.

Výzkumníci z Fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT v Praze, odborníci z pražské Hvězdárny a planetária a technologické společnosti Deloitte na ní pracovali několik let.

Její vizuální prostředí je inspirované především evropským modulem Columbus z Mezinárodní vesmírné stanice.

„Šlo nám o vytvoření autentického prostředí, které bude v účastnících vzbuzovat silný zážitek z mise do vesmíru. K tomu patří zejména simulovaný stav beztíže, ve kterém je potřeba předměty uchytit s pomocí suchého zipu, jinak by volně plavaly ve vzduchu,“ popisuje David Sedláček, vedoucí laboratoře virtuální a rozšířené reality z FEL ČVUT.

Hráči si tak musí nejprve ve virtuálním prostředí osvojit poměrně netypický druh pohybu, odrážet se od madel modulu, „plout“ mezi nimi a naučit se stabilizovat.

„Ale zároveň jsme to trochu zjednodušili,“ přiznává Sedláček. „Ve stavu beztíže se často normálně stává, že se přetočíte hlavou dolů. To jsme v naší hře zakázali, protože se z toho některým lidem dělalo špatně a bylo pro ně příliš náročné hrát.“

Aplikace je určena pro tři hráče najednou. „Jsou těmi astronauty, turisty, kteří na kosmické stanici provádějí nejrůznější experimenty a seznamují se s tím, co astronauti běžně na kosmické stanici dělají,“ přibližuje odborný pracovník ze seskupení Planetum Jan Spratek, který se podílel na scénáři hry a zodpovídal za faktickou stránku věci.

Astronauti ve hře provádějí například různé vědecké pokusy, plní výzkumné úkoly, ale také pěstují ve vesmíru plodiny nebo cvičí pro udržení kondice.

„V této části je hra těžká, protože neinformuje uživatele, jestli to dělá správně, nebo ne. Ale je to stejné jako v reálné situaci, kdy se astronauti třeba až po čtrnácti dnech dozvědí, jestli experiment udělali správně,“ říká Sedláček.

„Já jsem právě ve svém modulu, mám tady zahrádku, ve které jsou vzorky paprik a rajčat, které se pěstují na ISS, a mým úkolem je vyměnit žárovku v horním boxu, kterou teď musím najít,“ popisuje Barbora Koudelková, co právě ve VR na ukázku provádí. Je posluchačkou oboru Interakce člověka s počítačem a jednou z patnácti studentek a studentů, kteří se podíleli na vývoji.

Zapojila se do něj i absolventka stejného oboru Markéta Machová. „Dělala jsem 3D modely, modelovala jsem vlastně to prostředí, ve kterém se tam pohybujete,“ přibližuje svou práci.

„Vývoj ve VR je pořád docela nová věc a přináší to určité zádrhely. Jeden z problémů pro mě například byl vymodelovat to prostředí tak, aby bylo jednoduché na vyrenderování počítačem. Musela jsem řešit, do jaké míry bude ten vizuál realistický a detailní, aby to bylo výpočetně nenáročné,“ zmiňuje jednu z výzev.

V dalším, pokročilejším scénáři hry se doposud spíše edukativní vesmírná mise začíná měnit v únikovou hru s dramatickými a dobrodružnými prvky. „To by nebyl vesmír, aby tam nenastaly všelijaké komplikace a problémy,“ směje se Spratek.

Vesmírní turisté tak zažijí třeba solární bouři, při které na ně letí vysokoenergetické částice, jež je mohou ohrozit na životě. Nebo jejich stanici srazí putující kosmické smetí a oni se budou muset evakuovat.

Ve stavu ohrožení musí účastníci spolupracovat, protože některé úkoly nelze vyřešit individuálně. Při virtuální hře, která je mnohdy vtáhne do děje natolik, že přestanou vnímat fyzické okolí, se tak projeví jejich vlastnosti, týmovost, psychická odolnost či schopnost řešit problémy či nestandardní situace.

A toho mohou prakticky využít třeba personalisté a novou aplikaci zapojit do moderního způsobu náboru zaměstnanců. I tak ji lze využít.

„Prostředí vesmíru je pro lidi atraktivní a neznámé a ta neznámost je pro nás důležitá, aby lidé neměli právě ty zažité vzorce chování a očekávání,“ vysvětluje Jakub Hrdina ze společnosti Deloitte, jeden z těch, kteří stáli u zrodu celého projektu.

Široká veřejnost se do vesmírné virtuální reality bude moct ponořit v pražském planetáriu v jeho vlastní virtuální laboratoři. „K dispozici bude vlastně okamžitě poté, co se planetárium po své velké rekonstrukci otevře, což bude nejdříve za jeden rok,“ upřesňuje Spratek.

„Chceme s ní mířit také k žákům a studentům, kteří si vybírají VŠ nebo SŠ a kteří by zrovna mohli tu vesmírnou kariéru u sebe najít, protože v ČR je těch příležitostí, jak se do kosmických aktivit zapojit, celá řada,“ doplňuje.

V kontaktu je již se dvěma středními školami, které mají potřebné technologické zázemí a jsou připravené nasadit aplikaci do výuky – s Gymnáziem Josefa Božka v Českém Těšíně a Smíchovskou střední průmyslovou školou a gymnázium v Praze.