Astrofotograf radí, jak vyfotit vzácnou prolétající kometu

Tento a příští týden mohou lidé nejlépe vyfotit kometu s označením C/2020 F3 (Neowise). Takto zářivou kometu mohli Češi spatřit naposledy před 22 lety. „Za několik desítek roků je to jedna z nejvýraznějších komet,“ řekl Novinkám astronom a fotograf Petr Horálek.

Ojedinělá je také proto, že ji lze dobře zachytit na fotografii, a to dokonce i s oběma jejími ohony.

Kometa Neowise bude ze Země opět vidět až za více než 6700 let.

Většina jasných komet, které byly vyfotografovány v posledních letech, měla podle Horálka viditelný a fotograficky zaznamenatelný jasný bíložlutý prašný ohon. „U téhle se projevuje i iontový, plynový ohon, který je namodralý a na fotografiích čím dál krásnější. Kometa se tak více podobá kometě Hale-Bopp z let 1997 a 1998,“ doplnil.

Od středy 15. července bude Neowise navíc viditelná už lépe i ve večerních hodinách. Jinak je vidět po celou noc. Lidé ji mohou na snímku zachytit nejlépe mezi 22:30 a 2:00. Ve všech případech je kometa pozorovatelná nad obzorem.

„Je tedy dobré vyjet na kopec a dívat se na severovýchodní obzor v případě ranního pozorování a na severozápad v případě večerního pozorování. Je také dobré mít výhled co nejlepší, tedy bez stromů a domů před pozorovatelem,“ upozorňuje Horálek.

K focení by se lidé měli vybavit teplejším oblečením a alespoň malým dalekohledem. S ním se totiž dá kometa snadněji najít. „Pak už stačí si vzít jen fotoaparát a začít fotografovat,“ říká astronom.

Potřeba je ale také stativ. „Focení noční oblohy totiž vyžaduje delší expozice. Bez stativu se fotoaparát roztřese a fotka je pak rozmazaná,“ vysvětluje Horálek. Ideální je podle něj při focení na fotoaparát vůbec nesahat a samotný snímek vyfotit na dálkové ovládání či samospoušť.

Když chceme kometu zaznamenat na běžný fotoaparát, je nutné ho správně nastavit. Noční obloha se fotí na delší expozice, ale kvůli pohybu oblohy by měla být nastavená podle ohniska maximálně na dvě až osm sekund (čím větší ohnisko, tím kratší expozice). Ohnisko objektivu by si pak lidé měli podle Horálka volit mezi 20 a 70 milimetry. „Pokud fotíme na objektiv s ohniskem 50 milimetrů, lze zaznamenat jednak kometu, ale i krajinu,“ radí astrofotograf, jehož snímky si už několikrát vybrala NASA.

Důležitá je i světelnost objektivu (ve fotoaparátu značeno písmenem f). Čím je podle Horálka větší, tím je fotoaparát schopný zachytit více detailů při kratší expozici. „Ideální je fotoaparát, kam lze vložit objektiv, který má větší příjem světla. Světelnost je dobré nastavit přibližně do f/2,8. Při menší světelnosti se vytrácí ohon,“ komentuje.

V neposlední řadě je důležité nastavit i citlivost neboli ISO. „Čím je ale vyšší citlivost, tím je i větší šum. Je tedy třeba ladit tak, aby šum nebyl tak vysoký, naopak světelnost by měla být co největší,“ popisuje fotograf. Dobrá citlivost je mezi 1600 a 3200. „Pokud ovšem fotíte za rozbřesku nebo soumraku, stačí mnohem menší ISO, tedy nějakých 400-800,“ doplňuje Horálek.

Na automatický režim Horálek fotit nedoporučuje. „Je to samozřejmě taky možné, ale lidé musí počítat s tím, že fotoaparát si vyvažování nastaví po svém, a je tak možné, že třeba nastaví příliš vysoké ISO nebo dá větší clonu,“ vysvětluje. Je tedy spíše lepší zkoušet manuální režim.

Lidé by se podle něj neměli bát experimentovat. Na vyfocení komety totiž mají dostatek času. „Samotné nastavení trvá jen pár minut, je navíc léto a soumrak i rozbřesk trvají dosti dlouho,“ říká astronom. Kometu tak lze krásně zachytit například při svítání. Dá se také dobře experimentovat s nastavením i s kompozicí. Důležité je ale zkontrolovat místo na paměťové kartě a stav baterie a mít po ruce i náhradní baterii.

Samotným focením to ale nekončí. „Fotografii lze ještě upravit. Přes komerční, ale i volně stažitelné programy, kde přidáním kontrastu, případně nastavení takzvaných jasových křivek, se dá ještě lépe vytáhnout struktura ohonu a potom obrázky vypadají trošku lépe,“ doporučuje Horálek.

Kometu Neowise vědci poprvé zachytili stejnojmenným kosmickým dalekohledem (Near-Earth Object Wide-field Infrared Survey Explorer) letos 27. března. V té době však nebyla viditelná očima ani středně velkými dalekohledy. „V březnu byla  hluboko pod dosahem poměrně velkých přístrojů tady ze Země, ale už tehdy se ukazovalo, že by mohlo jít o výrazný objekt. Nikdo ovšem netušil, že takto výrazný,“ uvedl fotograf.

Mnoho komet se totiž často rozpadne při průletu kolem Slunce. Tato je ale podle Horálka za momentem, kdy by se mohla slunečním zářením poškodit. „Právě díky tomu, že vydržela průlet kolem Slunce a nabrala od něj sluneční záření, se jeví poměrně jasná. Zároveň se nerozpadla, takže ji můžeme pozorovat velice krásně,“ popsal Horálek.

Neowise je neobvyklá velikostí svého jádra, díky kterému je také tak dobře viditelná. „Nedávno jsme změřili, že jádro, které je tvořeno ledem a prachem, má asi pět kilometrů, což je na poměry komet vcelku dost,“ řekl astronom. Prozatím největší jádro vědci naměřili u komety Hale-Bopp v roce 1997, bylo to 50 kilometrů.

Jádro jako takové ale není možné okem pozorovat, vidět je pouze tzv. koma, atmosférická hlava, která jej při průletu vesmírem obklopuje. I přes neobvykle velké jádro ho však astrofotograf přirovnává pouze ke špendlíkové hlavičce. „Ohon komety totiž může dosahovat několika desítek milionů kilometrů,“ sdělil Horálek. Připouští ale, že na kometu se nyní díváme z boku pod mírným sklonem, a v reálu by tak ohon mohl být ještě delší, a to až ve stovkách milionů kilometrů.

Kometa je momentálně od Země vzdálená zhruba stejně daleko, jako je Země od Slunce. „Nejblíže bude kometa zhruba 23. července, potom už se bude jen vzdalovat a na obloze slábnout,“ říká Horálek.

Na obloze se za poslední desítky let objevilo několik výrazných komet, například kometa McNaught z roku 2007, která ovšem v našich zeměpisných šířkách vidět nebyla. „Tu od nás nikdo neviděl krom nadšenců před jejím průletem přísluním. Čili k veřejnosti se o ní nic moc nedostalo,” potvrdil Horálek pro Novinky.

Pouhýma očima mohli lidé na severní polokouli spatřit naposledy právě kometu Hale-Bopp v letech 1997 a 1998.