Článek
Legenda o zrcadlech se objevila až během středověku, ačkoli žádný známý starověký pramen se o nich nezmiňuje. A naopak Leonardo da Vinci na vlastním nákresu parního kanónu z konce 15. století přisuzuje autorství této technologie právě Archimédovi. A Archimédovi časově bližší zpráva řecko-římského myslitele Galéna mluví o pálícím zařízení, nikoli zrcadle. Podle historika Plutarcha byli Římané zahnáni od hradeb protáhlou zbraní.
Rytina Archimédova smrt
Dnešní vědci a inženýři se pak podle serveru LiveScience domnívají, že možnost ostřelování Římanů z kanónu je mnohem pravděpodobnější než odrážení koncentrovaných slunečních paprsků.
Cesare Rossi z Neapolské univerzity se spolu s dalšími zabýval rozborem a modelací, jak taková zbraň mohla vypadat, aby měla požadovaný účinek. Předpokládají, že kanóny střílely jílové šrapnely pravděpodobně smíchané se zápalnou směsí, která je známá jako řecký oheň a hořela i pod vodou. Na odpal stačila podle propočtů jen pára vzniklá z poloviny běžného hrnku vody.
Dostřel kolem 150 metrů
Rossi vypočítal, že kanón by byl schopný odpálit asi šestikilový projektil rychlostí 60 metrů za sekundu a zasahovat cíle ve vzdálenosti kolem 150 metrů. Kanóny mohly přitom střílet na lodě z hradeb po přímé ploché trajektorii, která usnadňovala míření.
Vědci pochybují, že by válečnou loď mohl zapálit koncentrovaný odražený proud slunečních paprsků. Řecký inženýr Joanis Stakas před třiceti lety sice s pomocí parabolického zrcadla loď zapálil, ale šlo jen o malou nehybnou loďku ze dřeva. Zapálit mnohem větší lodě, které by se navíc pohybovaly, není pomocí zrcadel podle odborníků možné.
Nicméně ani na svou dobu revoluční zbraň neuchránila Syrakusy před Římany, kteří město dobyli a Archiméda podle dochované legendy zabil legionář, na kterého se génius osopil slavnou větou: 'Žádám tě, neruš mi mé kruhy', když mu pošlapal náčrtky v písku.