Archeologové v Jeruzalémě našli rubáš z Ježíšovy éry

Vědci našli rubáš spolu s ostatky muže v jeskyni v Hinómském údolí jižně od jeruzalémského Starého města a Chrámové hory, píše britský server Daily Mail. Určení stáří metodou rozpadu radioaktivního uhlíku potvrdilo, že nález pochází z první poloviny 1. stol. n. l., a to zhruba z období, kdy v Judeji vládl římský prokurátor Pontius Pilatus, jenž měl podle Nového zákona poslat Ježíše na smrt ukřižováním.

Podle testů, které vědci na ostatcích provedli, trpěl muž leprou a zemřel na tuberkulózu. Patřil k jeruzalémské aristokracii, možná byl i knězem. Malomocenství bylo zřejmě důvodem, proč byla jeho hrobka zapečetěna, což přispělo k tomu, že se plátno a dokonce i nějaké vlasy zachovaly přes dva tisíce let.

Archeologové svůj nález stavějí proti tzv. Turínskému plátnu, které je podle některých, dnes již většinou vyvrácených hypotéz, kusem látky, do něhož byl Ježíš zabalen po svém ukřižování. Věřící o tom byli přesvědčeni kvůli otisku, který připomínal mužskou tvář s vousy.

Vědci ale nyní tvrdí, že skutečné plátno z Ježíšovy doby je utkáno zcela jinak než Turínské plátno, což je druh textilie, který se prosadil až tisíc let po smrti křesťanského mesiáše.

Jiní odborníci nicméně nedávno oznámili, že na Turínském plátně objevili sotva znatelný nápis Ježíš Nazaretský v řečtině, aramejštině a latině, takže spory o autenticitu relikvie budou zřejmě pokračovat.

Narozdíl od Turínského plátna nalezený rubáš také více odpovídá židovským pohřebním zvyklostem té doby, protože není vyroben z jednoho kusu plátna, nýbrž ze dvou. Hlava se totiž podle tradice balila zvlášť, aby pochovaný člověk mohl v případě, že by přišel k sobě, plátno odfouknout a přivolat si pomoc.

"To se stávalo ve starověku docela často, protože nebyly k dispozici lékařské metody, jaké máme dnes,“ vysvětlil profesor Gibson. Připomněl starověké rabínské záznamy o lidech, kteří byli pochováni, aby posléze "zázračně“ ožili a žili dál po mnoho let.

Zmínil se také o starověkém zvyku, kdy pozůstalí navštěvovali hroby svých zesnulých třetího dne po pohřbu, aby si ověřili, zda je pohřbený opravdu po smrti. To byl podle Gibsona zdroj pro vyprávění evangelií, podle kterých Ježíšovi následovníci přišli k jeho hrobu tři dny po ukřižování a našli jej prázdný.

Hinómské údolí je v židovské tradici spjato se smrtí. Jsou zde hroby z římské éry, staří Izraelité místo původně nazvali Gehinom, tedy peklo. Starý zákon odsuzuje zvyky původních pohanských obyvatel, kteří zde obětovali děti, které zaživa upalovali. Boha, pro kterého tak činili, nazývá bible Molech, což je zřejmě spojení slov melech ha-bošet (Král hanby).

Nový zákon nazývá místo Polem krve, kde údajně Jidáš Iškariotský spáchal sebevraždu na pozemku, který si koupil za třicet stříbrných, které dostal za zrazení Ježíše.