Článek
Tzv. Bánovský poklad objevil pomocí detektoru kovů občanský spolupracovník již v roce 2017. Už při prvním prozkoumání celého souboru bylo patrné, že jde o zcela mimořádný objev.
Detailní analýzy terénní situace, studium jednotlivých předmětů a série přírodovědných výzkumů ukázaly, že Bánovský poklad představuje tzv. depot – tedy soubor předmětů, které byly společně do země záměrně uloženy v průběhu určitého rituálu.
„Výzkumu se věnoval interdisciplinární tým téměř šest let. Bánovský poklad ukázal nejen to, proč byl uložen a kým, ale také odhalil, že minimálně ‚bánovská horda/tlupa‘ byla napojena na významnou pravěkou obchodní cestu – Jantarovou stezku,“ vysvětlil v pondělí 24. července Jaroslav Bartík z Archeologického ústavu AV ČR v Brně.
| Jantarová stezka je označení prastaré obchodní trasy spojující sever Evropy (pobřeží Baltu) s civilizačním centrem kolem Středozemního moře. Vedla i přes území dnešní Moravy. Jantar (fosilizovaná pryskyřice) jako důležitá komodita a vysoce ceněná surovina s „magickou mocí“, která dala komunikaci jméno, byl po trase dopravován od Baltu do Itálie, Řecka i Egypta dlouho před naším letopočtem a po něm. Předmětem obchodu byly též jiné suroviny ze severu jako med či kožešiny, z jihu pak luxusní výrobky středomořských dílen. |
Tým badatelů popsal nový druh jepice z baltského jantaru
Části pokladu z různých koutů Evropy
Kromě železné sekery a keramické nádoby, do níž byla část předmětů vložena, se depot skládal především ze součástí bohatého ženského kroje v podobě bronzových šperků (spony, náramky, vlasové ozdoby, náušnice, jehlice nebo prsten) a dvou železných opaskových kruhů.
Soubor šperků obsahuje několik desítek skleněných, a dokonce 1500 až 2000 jantarových korálků.
„Ty byly patrně součástí náhrdelníku a část z nich mohla zdobit i honosný kožený opasek. Jedná se o dosud nejpočetnější soubor pravěkého jantaru z území Česka, což činí z Bánovského pokladu zcela unikátní nález,“ konstatoval vedoucí výzkumného týmu Martin Golec z Univerzity Palackého.
Rekonstrukce rozmístění šperků a dalších artefaktů z pokladu na postavě ženy
Mimořádně bohatý kroj zřejmě patřil ženě významného společenského postavení, snad příslušnici velmožské rodiny, tvrdí vědci. Vznikl ve starší době železné, někdy v letech 575–550 př. n. l.
„Přírodovědné analýzy prokázaly, že jantar pocházel z Pobaltí,“ doplnil Golec.
I některé další součásti kroje pocházejí ze vzdálených regionů. Část bronzových šperků, mezi nimiž je šest exemplářů unikátních, tzv. dračích spon, byla přenesena z území dnešního Slovinska, odkud též zřejmě pochází samotná technologie výroby skleněných korálků. Ty ale už, jak badatelé podotýkají v aktuální zprávě o výzkumu, mohly být tehdy vůbec poprvé vyrobeny na území dnešní ČR.
Velmožka dohlížející na Jantarovou stezku?
Výsledky výzkumů navíc dávají Bánovský poklad a jeho původní nositele do souvislosti s průběhem pravěké dálkové komunikace, která se označuje jako již zmíněná Jantarová stezka. Ta i ve starší době železné spojovala Pobaltí se Středomořím, kde byl o pověstné zlato severu značný zájem.
Část luxusních bronzových šperků v pokladu mohla majitelka vyměnit podle vědců za jantar. Jednotlivé úseky stezky ovládaly a kontrolovaly místní elity, které z obchodování těžily.
Pražský hrad, depozitář dobového oblečení. Vědkyně našly i látky ze středověké Asie
„A právě k této elitě, tedy nejvyšší společenské vrstvě tehdejší společnosti, patřila i žena z Bánova,“ jsou přesvědčeni Jaroslav Bartík a Tomáš Chrástek z archeologického ústavu, kteří depot dokumentovali v terénu.
Nálezy jsou pro veřejnost zpřístupněny v nové stálé expozici „Pravěk Uherskohradišťska“ v Památníku Velké Moravy Slováckého muzea ve Starém Městě na Moravě.
Samotnou studii o práci českých archeologů a dalších expertů zveřejnil odborný časopis Journal of Archaeological Science: Reports.
Bohaté nálezy z Moravy: hroby langobardské elity i mince ostrogótských králů
