Archeologové odhalili v jihočeské trase D4 pravěká sídliště a hroby. Výzkum i stavba pokračují

Při stavbě nového úseku dálnice D4 v prostoru budovaného obchvatu obcí Čimelice, Rakovice a Krsice je prováděn záchranný archeologický výzkum. Při něm bylo zatím objeveno několik zajímavých archeologických lokalit.

„Máme zde minimálně dvě sídliště ze starší doby železné neboli z doby halštatské, což je období zhruba mezi roky 800 až 400 před naším letopočtem. Pak tu máme další lokalitu, na které máme prozatím nálezy z doby laténské, to znamená Keltů (1. století př. n. l.). Tam je i velký předpoklad, že by mohlo být osídlení následné, z doby římské, čili germánské osídlení (kolem přelomu letopočtu),” řekl k průzkumu kolem D4 archeolog Jihočeského muzea Ondřej Chvojka.

Mimo trasu D4 je u Rakovic doložený prostor, kde mohla být keltská svatyně nebo sídlo velmože. Na výzkumu se podílí i Prácheňské muzeum a firma Geo-cz. Je v první fázi.

„Uvedené nálezy byly objeveny v lokalitách, ve kterých byly obdobné nálezy předpokládány projektem zpracovaným dle předběžného archeologického průzkumu. Nejedná se tedy o události, které by měly mít vliv na plánovaný postup výstavby. Archeologický výzkum na stavbě stále probíhá a předpokládá se jeho dokončení nejpozději na jaře příštího roku,” sdělila Novinkám Daniela Pedret, mediální zástupkyně společnosti Via Salis - tato organizace dálniční úsek buduje.

Pedret nyní Novinkám zprostředkovala i fotografický materiál z průzkumu.

Nálezy z jiných let již potvrdily osídlení Keltů, Germánů i Slovanů. Kolem Čimelic teď archeologové odstranili ornici na sedmi místech. Zajímají je zbytky pravěkých staveb, zahloubené v původním podloží. Objevili i dva hroby, základy barokní kaple či několik úvozových cest, možná raně novověkých. Našly se i základy keltských chat.

„Tam, kde se objeví latén (laténská civilizace, mladší doba železná), se může objevit i germánské osídlení,” poznamenal vedoucí archeologického oddělení Jihočeského muzea Petr Zavřel.

„Zatím je až překvapivě hodně archeologických nálezů. Když to srovnáme s Českobudějovickem, kde už jsme zkoumali řadu úseků D3, tak v okolí Čimelic je jich daleko větší koncentrace. Jsme v krajině, která byla poměrně intenzivně osídlená, zejména v některých úsecích pravěku a raného středověku. V době železné to mohlo být jedno z jádrových území v celém regionu,” popsal Chvojka.

Archeologové budou také zkoumat území tří budoucích úseků dálnice D3 od Třebonína k hranicím s Rakouskem. Jde vesměs o zatravněné pastviny, archeologicky příliš nezmapované.

Místa, jimiž vede D3, zkoumají archeologové 20 let. Jak přibližuje výstava v Jihočeském muzeu, našly se tam groše z časů Václava IV., keramika i jantarové korálky.

Z průzkumů v jihočeské trase D3 a navazující dálnice S10 v Horním Rakousku vyplývá, že jižní Čechy byly významnou obchodní křižovatkou. Kvůli stavbě D3 také zanikly tři mohyly z pohřebiště ze střední doby bronzové v Plavu na Českobudějovicku, 32 dalších mohyl zůstalo vedle dálnice.

Co se týká výše uvedené dostavby 32 kilometrů dálnice D4 mezi Příbramí a Pískem, ta započala v červnu. Je rozdělena do pěti úseků, staví se všechny najednou. Náklady budou téměř deset miliard Kč bez DPH. Zároveň se bude modernizovat 16 kilometrů už zprovozněných částí. V provozu bude celá D4 v prosinci 2024.

Nový úsek D4 staví zmíněná společnost Via Salis, která vznikla jako společný podnik zastupující vítězné konsorcium francouzských firem Vinci Concessions, Vinci Highways a Meridiam. Pak bude dálnici a navazující části silnice I/20 provozovat a udržovat 24 let a čtyři měsíce, za což stát bude platit. Stát by měl za využívání nové dálnice zaplatit 17,8 miliardy Kč.

Aktuálně budovaný úsek dálnice D4 ponese název právě Via Salis. „Dlouho jsme řešili, jak nový projekt nazvat, abychom zdůraznili nejen jeho důležitost, ale i důležitost tohoto silničního spojení v české historii. Nakonec jsme zvolili název Via Salis (Solná stezka),“ vysvětlil generální ředitel nového společného podniku Christian Biegert.

Spojnice mezi Příbramí a Pískem patří mezi nejstarší obchodní cesty v Česku. Byla součástí takzvané Solné stezky, která je též nazývána Zlatá či Pasovská. Šlo o jihozápadní spojnici Prahy s Pošumavím, kde se stezka rozdělovala, aby překonala šumavské hvozdy a vyústila v Pasově, středověkém dopravním uzlu na Dunaji.

Nálezy naznačují, že se stezka využívala zřejmě již v době bronzové. První písemnou zmínku o ní máme nicméně z roku 1010, kdy římský král a pozdější císař Jindřich II. daroval poplatky z mýta, které se na cestě do Čech vybíralo, ženskému klášteru v Pasově. Totéž roku 1088 učinil i první český král Vratislav II., který poplatky za provoz na této „středověké dálnici“ přiřkl pražské vyšehradské kapitule.

Vozila se především sůl ze Solnohradska a Bavorska, koření, víno, jižní ovoce i drahé látky, z českých zemí do Bavorska pak chmel, pivo, med nebo kůže. Ve 14. století byl na Solné stezce tak velký provoz, že její části nechal Karel IV. vydláždit. V době největšího rozkvětu se tak do Čech po Solné stezce ročně dostalo ke čtyřem tisícům tun soli, která se ve středověku nepoužívala jen jako dochucovadlo, ale i jako konzervant - nakládalo se do ní maso a ryby.

Úpadek Solné stezky přinesla v 19. století konkurence, ve velkém se totiž „bílé zlato“ dováželo i ze Saska či Rakouska. A pochopitelně také železnice.