Archeologové objevili dosud neznámý starověký jazyk

Za posledních pár desítek let archeologové v ruinách Chattušaše objevili až 30 tisíc hliněných tabulek. Na ně říšští úředníci zaznamenávali náboženské liturgie a další tradice národů žijících na území říše Chetitů a zapisovali je v jejich místních jazycích, ale chetitským písmem.

Zhruba pět procent hliněných tabulek je napsáno zcela nebo částečně v jazycích menšinových etnických skupin, jako byli Luvijci (jihovýchodní Anatolci), Palajci (severozápadní Anatolci), Chattijci (střední Anatolci) a Churrité (ze Sýrie a severní Mezopotámie).

Vykopávky také přinášejí pozoruhodné důkazy o tom, že pod státní správu Chetitské říše spadala různá oddělení, která měla za úkol zkoumat náboženství menšinových etnických skupin. Tím, že jejich náboženské liturgie a tradice byly zapisovány a zaznamenávány, mohlo dojít k jejich zachování.

Chetitština je nejstarším doloženým indoevropským jazykem na světě. Jeho nejstarší nalezené záznamy pocházejí z období 16. století před naším letopočtem.

Tento vymřelý indoevropský jazyk je příbuzný s většinou dnešních moderních jazyků včetně angličtiny. Právě od angličtiny ho dělí zhruba tři tisíce let, i přesto mají mnoho společných slov.

Například slovo „watar“ v chetitštině označovalo vodu, anglicky water. Slovem „duttar“ zase Chetité nazývali dceru, anglicky daughter, a výraz „newa“ bylo jejich slovo pro označení něčeho nového, anglicky new, jak píše list The Independent.

Jazyk Kalašmanů je zatím nejnovějším objeveným jazykem v oblasti Blízkého východu, který chetitští písaři zaznamenávali. Podle badatelů právě tento objev naznačuje, že zaznamenávány, studovány a písemně uchovávány byly dokonce i ty jazyky, kterými hovořily malé skupiny obyvatel.

Tato skutečnost podle archeologů zvyšuje šanci, že v budoucnu budou objeveny další dosud neznámé blízkovýchodní jazyky. V současnosti se provádějí vykopávky ve starověkých skriptoriích, tedy v písařských dílnách, které se nacházejí ve městě Boğazkale na západě Turecka. Právě tyto vykopávky mohou lingvistům pomoci porozumět starověkým indoevropským jazykům.

Pro danou oblast byla v období starověku charakteristická jazyková rozmanitost, která souvisela s topografií terénu. To znamená, že čím více členitých hornatých oblastí existovalo, tím více byly izolované – a šance, že se v nich vyvine a přežije více jazyků, se tak zvýšila.

V současnosti je známo pouze pět jazyků, kterými hovořili etnické menšiny žijící v Chetitské říši. Avšak vzhledem k již zmíněné specifické topografii území se odborníci domnívají, že jich může být až 30. Tomu nasvědčuje také skutečnost, že s říší sousedila horská oblast Kavkazu, která se i dnes může chlubit až 40 zachovanými jazyky.

Vykopávky starověkého skriptoria v současnosti řídí profesor Andreas Schachner z Německého archeologického ústavu v Istanbulu. Na výzkumu se také podílejí paleolingvisté, kteří zkoumají hliněné tabulky.

Podle odborníků to byla právě říše Chetitů, která významně ovlivnila lidské dějiny. Technologické inovace jako používání železa, vývoj válečných vozů nebo zřízení státní správy podle nich významně pomohly změnit dějiny lidstva.

Chetité vládli Malé Asii od 18. do 12. stol. př. n. l. a vytvořili říši zahrnující dnešní Malou Asii, Sýrii, Libanon a část Palestiny.