Článek
Podobně když mluvíme symbolicky o „waterloo“, nemyslíme tím jmenovitě porážku císaře Napoleona u stejnojmenné obce s velkým W, ale obecně jakoukoli závažnou porážku.
Za jeho dnů vytáhl egyptský vládce, faraon Nekó, vstříc asyrskému králi k řece Eufrat. Král Jošijáš vytáhl proti němu, ale on ho zabil v Megidu, jakmile se tam objevil.
Nové archeologické důkazy ze starověkého města Megido opravdu – byť nepřímo – podporují biblický příběh o střetu judského krále a egyptského faraona před více než 2600 lety. Podle hebrejské Bible i křesťanského Starého zákona (což jsou mírně odlišné sbírky starověkých hebrejských spisů) se král Judského království Jošijáš střetl s egyptským faraonem Nekóem II. u Megida v roce 609 př. n. l.
Archaeologists have discovered evidence of an Egyptian army where an Israelite king was killed. The discoveries at Megiddo, which inspired "Armageddon," reinforce biblical stories about King Josiah of Judah. https://t.co/GQlj3lxPO8
— All About History (@AboutHistoryMag) March 20, 2025
Analýza starověkých keramických fragmentů na tomto místě nyní naznačuje, že Megido bylo v té době skutečně obýváno Egypťany, jak sdělil serveru Live Science Israel Finkelstein, archeolog na univerzitě v Haifě a univerzitě v Tel Avivu.
Finkelstein je také hlavním autorem studie popisující tyto nálezy, která byla publikována 28. ledna v časopise The Scandinavian Journal of the Old Testament. Uvedl, že velké množství fragmentů egyptské keramiky bylo objeveno spolu s úlomky řecké keramiky ve vrstvě datované do konce 7. století – tedy do doby, kdy Egypt často zaměstnával řecké žoldáky po boku egyptských vojáků.
Vědci dokázali určit odlišný původ fragmentů keramiky pomocí zkoumání typu použité hlíny a jejich stylu. Mohlo tedy jít o odpadky zanechané Nekóovými egyptskými silami, možná doprovázenými řeckými žoldáky. Petrografické studie potvrdily, že většina keramiky pocházela z údolí nebo delty Nilu, takže se nejednalo o napodobeniny místní výroby. Je také nepravděpodobné, že by tato egyptská keramika byla dovezena, protože byla hrubě vyrobena a špatně vypálena.
„Nejedná se o zdobené jemné nádobí, takže je velmi těžké si představit, že by někdo v Megidu najednou získal chuť na podprůměrnou egyptskou keramiku a rozhodl se si ji nákladně nechat dovézt do svého domu,“ vysvětlil podle izraelského deníku Ha'arec archeolog Assaf Kleiman z Ben-Gurionovy univerzity. Nálezy místo toho ukazují na stálý tok zásob z Egypta, s největší pravděpodobností pro Nekóovu armádu, jak k tomu doplnil Finkelstein.
Archeologové nalezli i značné množství střepů východořecké keramiky, které lze datovat také do konce 7. století př. n. l. Petrografie i analýza profesora Alexandra Fantalkina z Telavivské univerzity ukázaly, že jejich tvary a jednoduchá liniová výzdoba se nejvíce podobají keramice, která se v té době vyráběla v Milétu, jednom z hlavních přístavních měst řeckého království Lýdie, které se nachází v dnešním západním Turecku.
Není přímý důkaz, že se Jošijáš opravdu zúčastnil bitvy
Fragmenty keramiky tedy určitým způsobem podporují biblické zprávy, že se během Jošijášovy vlády egyptská vojska nacházela u Megida. Nicméně tyto nálezy nejsou přímým důkazem, že se Jošijáš účastnil bitvy. A i kdyby ano, stále není jasné, jestli zemřel na následky zranění, která měl utrpět během bitvy proti Egypťanům u Megida, nebo zda tam byl popraven jako faraonův vazal.
Jošijášova smrt byla později považována za předzvěst dobytí Jeruzaléma v roce 586 př. n. l. Novobabyloňany pod vedením Nebukandnesara II., jehož ozbrojené síly měly tehdy zničit tzv. První chrám, známý také jako Šalomounův chrám.
Archeolog Kleiman, spoluautor zmíněné studie, dále sdělil, že konfrontace mezi dvěma vládci byla v Bibli popsána odlišně na dvou různých místech.
„Událost Jošijáš-Nekó u Megida v roce 609 př. n. l. je v Bibli popsána dvakrát: jako poprava v krátkém chronistickém verši v Královské knize, ale zároveň jako rozhodující bitva v 2. knize Paralipomenon. Avšak zatímco Kniha Královská byla napsána téměř v době zaznamenaných událostí, Kniha Paralipomenon byla napsána nejméně o století později, takže zpráva v Knize královské by měla být spolehlivější,“ řekl.
Zdá se také nepravděpodobné, že by se malá judská armáda rozhodla čelit značné moci Egypta v otevřené bitvě.
EGYPTIAN TROOPS AND GREEK MERCENARIES AT 'ARMAGEDDON': NEW FINDINGS SHED LIGHT ON KING JOSIAH’S DEATH Archaeologists...
Posted by Archi: Archaeological Sites & Historical Maps Index on Saturday, March 22, 2025
Ruiny Megida jsou nyní součástí národního parku a nacházejí se asi 30 kilometrů jihovýchodně od Haify. Megido bylo v různých dobách obýváno Kananejci, Izraelity, Asyřany, Egypťany a Peršany. Vykopávky v Megidu odkryly od 20. let minulého století více než dvacítku archeologických vrstev.
Vrstva s egyptskými a řeckými keramickými fragmenty popsaná v nejnovější studii patří mezi několik vrstev, které mají dataci po roce 732 př. n. l., kdy záznamy naznačují, že Megido bylo dobyto Novoasyřany pod vedením jejich krále Tiglatpilesara III.
Podle Bible padlo severní království Izraele do rukou Novoasyřanů asi o 10 let později, po čemž následovalo vyhnání „10 kmenů“ nebo „ztracených kmenů“ Izraele.
Naleziště a mohyla Megido
Megido (Megiddo) je archeologické naleziště, které bylo osídleno zhruba mezi lety 7000 př. n. l. a 300 př. n. l. Během této doby se u Megida odehrálo mnoho bitev a biblická Kniha Zjevení, která toto místo označuje jako Armagedon, prorokuje, že se zde na konci času odehraje i závěrečná bitva mezi silami dobra a silami zla.
„Místo zvané Megido je v hebrejské Bibli a v mnoha dalších starověkých textech zmíněno asi tucetkrát,“ napsal Eric Cline, profesor klasických a blízkovýchodních jazyků a civilizací na Univerzitě George Washingtona ve své knize „Vykopání Armagedonu: Hledání ztraceného Šalomounova města“, vydané nakladatelstvím Princeton University Press v roce 2020. Název Armagedon (Armageddon) přitom pochází z hebrejského slova „Har Megiddo“, což podle Clinea znamená „hora Megiddo“. „Ve středověku mnoho národností, jazyků a staletí přidávalo ‚n‘ a vypouštělo ‚h‘, čímž se Har Megiddo změnilo na Harmageddon a odtud na Armageddon,“ napsal Cline.
Velká část tohoto naleziště tvoří mohyla sestavená z pozůstatků, které po sobě lidé zanechali po tisíce let. „Uvnitř samotné mohyly, jak nyní víme, jsou pozůstatky nejméně 20 starověkých měst, která byla postavena jedno na druhém,“ napsal Cline. „Ve skutečnosti zde již došlo k mnoha ‚armagedonům‘, když jedna civilizace, skupina nebo politická entita ustupovala jiné v průběhu tisíciletí; pro jednu to znamenalo konec světa a pro druhou naopak začátek.“
Přitom se v okolí Megida odehrálo v historii mnoho bitev. Například egyptský faraon Thutmose III., synovec a nevlastní syn královny (s funkcí faraona) Hatšepsut, který nastoupil po ní a vládl v letech 1479–1425 př. n. l., zde porazil koalici měst z okolí Megida. Jeho vítězství mělo za následek, že Egypt zabral značnou část východního Středomoří.
Další důležitá bitva se zde měla odehrát, když se zde střetl judský král Jošijáš s egyptským faraonem Nekóem II. (který vládl v období 610–595 př. n. l.). To mělo za následek porážku Judska a smrt krále Jošijáše. Judsko pak bylo značně oslabeno a o několik desetiletí později bylo dokonce zničeno babylónským králem Nebukadnesarem II.
Megido bylo důležitým strategickým místem, o které stálo za to bojovat, protože se nachází na křižovatce v Jizre'elském údolí. Byl odsud výhled na několik obchodních cest, zmínil archeolog a profesor náboženských studií na University of Iowa Robert Cargill ve své knize „Města, která vytvořila Bibli“ (nakl. HarperOne, r. 2016).
„Toto údolí bylo pro starověký svět nesmírně důležité, protože kdo ovládal Megido, také kontroloval obchodní cestu mezi Egyptem, Evropou a Mezopotámií,“ napsal Cargill. „Tyto preferované obchodní cesty a epické bitvy vybojované o jejich zajištění – a zdanění – utvářely historii Svaté země a jsou důvodem, proč má Megido historii a pověst významného bojiště.“ Také v Knize Zjevení „bylo Megido identifikováno jako místo konce světa, protože bylo epicentrem ozbrojeného konfliktu v celé historii Izraele,“ vysvětlil Cargill.
Bitva, nebo poprava?
Mezi akademiky se diskutuje o tom, zda střet mezi Jošijášem a Nekóem u Megida v roce 609 př. n. l. byl skutečně bitvou, nebo zda tam Nekó pouze popravil svého vazala Jošijáše – jinými slovy, zda bylo jihoizraelské Judské království v té době již podřízeno Egyptu. Bible to nezaznamenává, ale historie a archeologie naznačují, že Egypt převzal oblast po roce 630 př. n. l., když novoasyrská moc upadala.
- Jošijáš (hebrejsky: יֹאשִׁיָּהוּ, Jošijahu), v českých překladech Bible přepisováno též jako Josijáš, Jošiáš či Joziáš, případně najdeme i přepis Jóšijáš, byl z Davidovské dynastie v pořadí patnáctý král samostatného Judského království. Dle názoru moderních historiků a archeologů král Jošijáš vládl asi v letech 639 až 609 př. n. l.
- Nekó II. (řecky Νεκως – Nekós nebo Νεχαο – Nechao) byl panovník 26. dynastie ve starověkém Egyptě v Pozdní době. Po svém otci Psammetikovi I. zdědil jednotnou a vnitřně konsolidovanou říši, což mu umožnilo obnovit aktivní vojenskou politiku v Levantě: na úkor novobabylonské říše obnovil egyptský vliv až k Eufratu, nicméně po porážce u Karchemiše v roce 605 př. n. l. byl nucen stáhnout se zpět do Egypta.
Historik Jacob Wright, profesor oboru Hebrejské Bible na Emory University, který se na studii nepodílel, poznamenal, že Jošijáš pravděpodobně cestoval z Jeruzaléma do Megida, aby se tam setkal s Nekóem, ale byl tam z neznámého důvodu popraven. Rovněž Reinhard Kratz, historik z univerzity v Göttingenu v Německu, který se na studii také nepodílel, uvedl, že příslušný verš v Knize 2. Královské říká pouze to, že Jošijáš cestoval do Megida a byl tam zabit. O bitvě tam nebylo nic psáno.
Zmínka o bitvě se objevila až o více než 100 let později v Knize Paralipomenon. Autoři nové studie jsou také opatrní, pokud jde o okolnosti Jošijášovy smrti. Kniha královská opravdu neobjasňuje, proč Nekó zabil Jošijáše – nebo proč se tam judský král vydal vstříc faraonovi na jeho cestě s cílem vojensky pomoci Asýrii.
Kniha Paralipomenon podává o něco delší zprávu a tvrdí, že se Jošijáš pokusil zablokovat Nekóův postup a že následná bitva byla katastrofální záležitostí, během níž byl zabit judský král.
Israel Finkelstein poznamenal, že Jošijáš byl považován za výjimečně zbožného krále a že apokalyptická myšlenka „Armagedonu“ jakožto poslední bitvy se začala rozvíjet až po jeho smrti. To podle Finkelsteina naznačuje, že Jošijášova smrt mohla vést k proroctvím, že konečná bitva mezi silami Božími a silami zla se odehraje tam, kde on zemřel.
