Článek
„Je to novinka, prvně to bylo snad v České Lípě nebo někde v Čechách. Je to podél hranice s Polskem, tak jestli se to šíří odtamtud…,“ přemítá. Podle Marekwici to možné je, neboť v Polsku prý není nad včelaři žádný veterinární dohled.
„Když jim včely onemocní, tak je zlikvidují a začnou znova. My ale vše hlásíme, a jak se objeví ohnisko, tak se to sleduje ještě víc. Díky tomu se odhalí víc zdrojů a zlikviduje se to v širším měřítku. Kdežto tam to jeden včelař zlikviduje a soused třeba ani neví, že to má taky. A pak se to rozmnoží do takového počtu, že to nejde zastavit,“ popisuje.
Pan Marekwica naštěstí nemá s hnilobou ani jinou včelí nemocí žádnou zkušenost. „Je třeba zaklepat,“ říká a klepe prsty do desky stolu. Jeho kolegové už ale takové štěstí neměli. „U nás se to objevilo u jednoho včelaře a za tři roky vysekala hniloba celé údolí. Na Písečné, v Písku už není skoro ani jeden včelař,“ upozorňuje.
Svých 30 včelstev chová mimo obec, v lese. Díky tomu je má prý zdravá. „Dělám zootechnické opatření, čtu, sleduji youtube, co se má a nemá, a plod likvidujeme třeba už v šestém měsíci, aby včelstva byla bezmatečná. A přeléčujeme je proti varoáze. V sedmém měsíci už je to pozdě,“ míní s tím, že kvůli zdravým včelám je nutné pravidelně měnit vybavení úlů.
„Jak zlikvidujeme plod, tak vezmeme všechny rámky z úlů ven, dáme nové a obnovujeme tak celý úlový systém. Včely v novém prostředí lépe profitují.“
Za nemocemi včel vidí Marekwica i fakt, že zejména starší včelaři tzv. zaspali dobu. „Byli naučeni přeléčovat včelstva v určitý čas. Ale jak se mění počasí, jaro přichází dříve a jinak, tak ani varroa nespí a namnoží se do neskutečných rozměrů třeba už v šestém, sedmém měsíci. A to už je špatně. To už nezastavíte,“ objasňuje a dodává, že včely zeslábnou a nakonec padnou na varrou nebo mor.
Včel je stejně, ale krajina ubývá
„Radši mít pět hezkých, silných včelstev než dvacet slabochů, protože ty slabiny nic nepřinesou. A my jsme tam u nás jenom odkázáni na přírodu. Nemáme žádné monokultury, nemáme řepku, nic. Jenom louky a les,“ poukazuje muž, jenž se včelám věnuje 15 let.
Ještě o 30 let déle včelaří Václav Sciskala z Petrovic u Karviné. Ten považuje za největší problém převčelení. „Máme u nás hodně včelstev na metr čtvereční. Jestli kdysi bylo jedno včelstvo na kilometr čtvereční, tak dneska jich je deset, patnáct, dvacet. A tím, jak neustále ubývá krajiny, tak včely mají méně kvalitní potravy,“ sděluje.
A špatné je podle Sciskaly i velké množství chemie v přírodě. „Všichni ji používají, zemědělci, zahrádkáři. Aby nerostly pampelišky na louce, tak to lidi postříkají chemií. Takže vlastně člověk je ten, co včely ovlivňuje nejvíce,“ doplňuje včelař z Petrovic.
Ten radí nehledat za nemocemi včel nic neobjeveného a říká, že se včelami je to stejné jako s člověkem. „Zdravý člověk, pokud má kvalitní potravu, zdravý životní styl, tak neonemocní. To samé včely. Pokud jsou v kondici, mají zdravou, hodnotnou potravu, tak nemoci kolem nich běží a nechytají se jich. Ale pokud mají imunitu narušenou, pak se jich chytnou. Ty nemoci tady byly odjakživa a včely kolem nich chodily, ale byly zdravé,“ uzavírá Sciskala.
