Americký krevní test může zachytit rakovinu již v raném stadiu

Test jménem Galleri funguje podle firmy tak, že rozpoznává v krvi se vyskytující DNA nádorových buněk. Z genetické informace obsažené v krevním řečišti je možné se dozvědět, z jaké tkáně buňky pocházejí, i to, zda jsou zhoubné či nikoli. Díky tomu pak mohou lékaři usuzovat, kde se v těle nádor rozvinul.

Samotné vyšetření vypadá jako obyčejný odběr krve. Lékař ji pacientovi vezme a poté pošle do laboratoře, odkud přijde během 10 dní výsledek. V případě, že se onemocnění potvrdí, dostane lékař také zprávu o tom, kde se nádorové onemocnění může nejspíše vyskytovat.

Výsledek krevního testu je ale pouze vstupní branou k dalším vyšetřením, jež diagnózu potvrdí, nebo vyvrátí. Američtí pacienti se mohou nechat otestovat jen na předpis a za své peníze. Tamní zdravotní pojišťovny vyšetření neproplácejí.

Během klinické studie, která se uskutečnila mezi lety 2016 a 2019, se ukázalo, že se test mýlil v půl procentu případů, kdy i negativní pacienty diagnostikoval jako pozitivní. Úspěšnost u zdravých lidí přesáhla 99 procent. Výskyt rakoviny v těle zvládl správně určit u více než 50 procent pacientů, přičemž přesnější je u případů v pokročilejším stadiu nemoci.

Masivní klinické testování na 140 tisících účastníků studie se nyní koná ve Velké Británii.

„Galleri se opravdu hodí a je důležitý při odhalování nádorů, které zcela běžně nehlídáme v rámci preventivních vyšetření,“ řekl profesor medicíny Christian Rolfo specializující se na hematologii a onkologická onemocnění.

Vhodné je podle odborníků využít test hlavně u lidí, u nichž je větší pravděpodobnost, že se jich nádorové onemocnění může týkat. Jsou to například lidé s nevhodnými stravovacími návyky, kuřáci, jedinci se slabším imunitním systémem či lidé s dědičnými dispozicemi k onkologickému onemocnění.

Lékaři zatím neumějí pomocí této metody předpovídat, jak se může onemocnění vyvinout, ani to, zda se u pacienta objeví v budoucnu. Test by proto neměl sloužit jako náhrada místo už existujících programů prevence, například kolonoskopického vyšetření tlustého střeva nebo mamografické vyšetření prsou, ale spíše jako jejich doplněk.

Limitujícím faktorem krevního testu je i skutečnost, že nedokáže odhalit všechny formy rakoviny, navíc u těch, které rozpoznat umí, se jeho přesnost liší. U rakoviny plic zaznamenal více než 90procentní úspěšnost, zatímco nádorové bujení v ledvinách odhalil pouze v 18 procentech případů.

Podle profesora Rolfa by měl být rovněž přesnější u pacientů v nejranějším stadiu onemocnění. „U nich je míra citlivosti testu pořád dost nízká,“ připustil.

Ačkoli může být novinka v prevenci proti rakovině vítaným pomocníkem, provázejí ji i jistá rizika. V případě, že si pacient kvůli nepřesnosti vyslechne chybnou diagnózu, hrozí, že se dostane do stresující situace, která může ovlivnit jeho psychické zdraví. Jakmile se lidé dozvědí, že mají rakovinu, padnou nezřídka do depresivních stavů, a to i jejich blízcí.

Dosud se ve Spojených státech sledují jen některé formy rakoviny, a to ještě pouze u lidí, u nichž hrozí, že mohou onemocnět. Určujícím faktorem je, zda je pacient v rizikovém věku, má zdravotní potíže, které by k onkologickému onemocnění mohly vést, nebo se s nádorovým onemocněním léčil někdo z jeho rodiny. Na některé typy rakoviny, které krevní test umí vysledovat, zatím žádný preventivní screening neexistuje.

Jak upozorňuje server The Conversation, využívání krevních testů k diagnostikování rakoviny není nic nového, už se používá u pacientů v pokročilejším stadiu nemoci. Lékaři ho využívají, aby včas odhalili mutující nádor a mohli zvolit vhodnou léčbu. U nových testů je rozdíl v tom, že jsou určeny k zachycení onemocnění v raném stadiu.