530 km za 50 sekund. Nad Německem a Českem prosvištěl bolid

V úterý krátce před čtvrt na jednu v noci našeho času proletěl od severu k jihu nad východem Německa, Čechami a jižní Moravou jasný meteor - bolid.

„Protože v tu dobu bylo jasno nejen nad naším územím, ale i nad většinou střední Evropy, tak tento mimořádně dlouhý bolid jak co do délky světelné dráhy, tak i co do trvání vidělo i přes pozdní noční hodinu hodně lidí hlavně z Německa a od nás. Někteří z nich nám také svá pozorování nahlásili,“ uvedl astronom Pavel Spurný z Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR.

Co se tedy konkrétně odehrálo? Přesně v 0:12:50 SEČ vstoupil do zemské atmosféry meteoroid (označený jako EN030325_231250) o hmotnosti několika kilogramů a začal svítit natolik, že byl již zaznamenatelný.

Bylo to ve výšce 72 kilometrů severozápadně od Berlína a těleso se v té době pohybovalo rychlostí 16 km/s. „Tedy z hlediska srážkových rychlostí těchto těles se Zemí relativně pomalu,“ poznamenal Spurný.

Po dráze s velmi malým sklonem k zemskému povrchu pokračoval objekt v letu přibližně jihojihovýchodním směrem a postupně zjasňoval a také se velmi brzy začal rozpadat. Díky jeho prakticky tečné dráze a dostatečné hmotnosti byla jeho atmosférická dráha velmi dlouhá, celkem měřila přes 530 kilometrů a těleso ji uletělo za bezmála 50 sekund.

Tečná dráha obecně znamená, že meteor neletí k povrchu Země, ale de facto prolétá atmosférou. „Proto jsou tečné meteory a bolidy tak dlouhé. Lze to říct lidsky, že ‚nás jen štrejchnou‘,“ doplnil pro Novinky tiskový tajemník Astronomického ústavu Akademie věd ČR Pavel Suchan.

Původní meteoroid dokonce podle informací na webu Astronomického ústavu přečkal i nejbližší přiblížení k Zemi ve výšce 60 km a začal se opět od Země vzdalovat. To však nastalo až v okamžiku, kdy již naprostá většina jeho původní hmoty byla spotřebována, a tak zanedlouho poté bolid pohasl.

Před srážkou se Zemí tento meteoroid obíhal Slunce po dráze typické pro asteroidy, která byla jen nepatrně skloněna k rovině ekliptiky, tj. rovině zemské dráhy. Jeden oběh kolem Slunce mu podle Spurného trval přes čtyři pozemské roky.

„V tomto smyslu se tedy jedná o poměrně obvyklý případ asteroidálního meteoroidu. Jeho velká výjimečnost ale spočívá především v tom, že jeho dráha byla tečná k zemskému povrchu, a tudíž byla mimořádně dlouhá jak svou délkou, tak i trváním. Za určitých okolností (kdyby měl větší hmotnost a soudržnost) mohl přečkat průlet atmosférou Země a dostat se zpět do meziplanetárního prostoru. Takové případy jsou ale velmi vzácné,“ shrnul Spurný.

Očekával se u daného úkazu rovněž pád úlomků na zemský povrch? Zatím o žádném dopadu meteoritů nevíme.

„Vždy se čeká až na dokončení přesných výpočtů, i když nějaké indicie už mohou být patrné od počátku. U tohoto případu bylo zřejmé, že se jedná o tzv. tečný bolid, tedy že se nezanoří příliš hluboko do zemské atmosféry. Spíš než dopad meteoritů se také mohlo stát, že atmosférou proletí a bude pokračovat v cestě Sluneční soustavou,“ vyjádřil se k tomu Suchan pro Novinky.

To, že by těleso pokračovalo dále v cestě, se nicméně tedy nestalo, hmota byla spotřebována, jednoduše řečeno: celé to nakonec shořelo.

Pro objasnění tohoto velmi vzácného přírodního úkazu bylo každopádně rozhodující, že se podařil zaznamenat speciálními přístroji, které jsou rozmístěny na velkém území střední Evropy na stanicích Evropské bolidové sítě, jejichž centrum je v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově.