Zvony z Brodku cinkají i papeži

V brodecké dílně vznikl třeba Urban pro Katedrálu sv. Egídia v Bardějově. Jeden  z největších zvonů vyrobených na našem území po 1. světové válce má hmotnost 4300 kilogramů. Zakázku na jeho výrobu získala brodecká dílna v konkurenci osmi renomovaných evropských zvonařských dílen. Největší zvon, zdobný znakem zdejších zvonařů, větvičkou túje severské, váží 5200 kilogramů a slyšet ho můžete v Košicích. Hned čtyři zvony zní z pražského Týnského chrámu. 

Dnes patří zvonařská dílna Marie Tomáškové-Dytrychové k největším v Evropě. Zvony, které v ní byly ulity, znějí doslova po celém světě. V Austrálii stejně jako v Japonsku, USA, Polsku, na Ukrajině a Slovensku. Zvláštní zakázkou dílny bylo ulití dvou zvonů jako hudebních nástrojů pro Vídeňské filharmoniky k uvedení Berliozovy Fantastické symfonie, se kterou filharmonici objeli svět.

Specialitou Marie Tomáškové-Dytrychové a vrcholem zvonařského umění vůbec je vytváření zvonkoher. "Jednotlivé zvony musejí být dokonale vyladěny podle zvolené melodie," vysvětluje zvonařka.  

Práce brodeckých zvonařů si váží i celebrity z politického a duchovního světa. Od papeže Jana Pavla II., kterému darovala zvon v roce 1990, obdržela Marie Tomášková-Dytrychová vyznamenání. Zvonařskou dílnu navštívil  i prezident Václav Klaus.

Historie zvonařství spadá podle křesťanských tradic až do pátého století našeho letopočtu. O velkých zvonech, které sloužily církevním účelům, jsou zmínky o století starší. Největší rozmach zaznamenává v naší zemi zvonařství v 15. století, kdy dostává zvon klasický hruškovitý tvar a vrcholí i snaha po jeho zdobnosti.

Naopak s počátkem 17. století přichází úpadek tohoto řemeslného odvětví, který přetrvává prakticky až do konce druhé světové války. Zvony během bitev často padly na výrobu zbraní. Po II. světové válce zůstalo v Čechách pouze třináct procent a na Moravě dokonce jen šest procent z původního počtu zvonů.