Článek
Retrospektivní dvojalbum nazvané Do teď pojal Jarek Šimek jako prezentaci toho nejzajímavějšího z celé své dosavadní umělecké dráhy. A rozhodně se má čím pochlubit, protože žánrově čerpají jeho nápadité písně z několika oblastí - ať už třeba jde o funky muziku nebo "modrooký" soul. Z většiny písní čiší jakási naléhavost i zvuková "nadupanost". Aranžmá přitom korespondují s texty, jejichž autorem je povětšinou sám protagonista.
Také po pěvecké a výrazové stránce má dvojalbum Do teď hodně pěkných míst. Šimek se za dvacet let na pop scéně vyzpíval a - dozrál, ale jistou kvalitu lze vystopovat i u písní starých deset patnáct let. Každopádně je to on, kdo se do každé písní naplno pokládá, nepřehrává, ale také nenudí. Jak mu to dobře zpívá, dokládají třeba už tři úvodní písně z prvního disku (Vážil bych si tě víc, Tvůj pláč, Co stalo se to), přičemž jistým vrcholem prvního disku může být písnička Nevěříš mi.
A zatímco první disk přináší pomalejší a spíše písně k poslechu, druhý disk nabízí řadu tanečních "pecek", ale i balad, z nichž se vymyká volně plynoucí a přece výsostně působivý duet s Mansurem Taschmatovem (Power Of Music), ale stejně tak mohou zaujmou ti další taneční písně, kde hostuje ať už Madalena Joao (On The Dancefloor) nebo Raego (Vodopád).
Zajímavě působí cover verze dvou skladeb z pera Slávka Jandy (V paměti mám, Obyčejný svět) stejně jako předělávka italského songu Ci Penseró Domani (s hostující Ilonou Csákovou), jehož autorem je legendární kytarista Dodi Battaglia - jistě výsledek Šimkovy spolupráce s producentem, jehož jméno zní Andrea Andrei, který je spojován s dalším italským zpěvákem působícím v Česku - Davidem Mattiolim.
Na italské vlně se Jarkovi Šimkovi sice daří, ale i tak jde jen o pouhé obohacení kompilace, jejíž síla spočívá především v jeho vlastních nápadech.