Článek
Kariéru zpívající herečky zahájila v roce 1960, kdy nastoupila do pražského divadla Semafor. Tam se naučila nejen divadelní abecedu, ale měla štěstí na hity, psali pro ni Jiří Šlitr a Jiří Suchý. Hrála v pásmech Taková ztráta krve, Zuzana je sama doma, Zuzana je zase sama doma, Papírové blues a dalších.
V roce 1962 odešla do konkurenčního Rokoka (Rokokokoktejl, Labyrint světa, Trosečníci, Drak je drak). Po dvou sezonách se vrátila krátce na jeviště Semaforu (1964 - 1965), kde hrála v Dobře placené procházce, pak měla s Karlem Gottem společný Recitál.
Od roku 1965 se stala Eva Pilarová zpěvačkou ve svobodném povolání, tehdy hostovala v karlínském Hudebním divadle v muzikálech Gentlemani a Kankán, ale především si budovala vlastní repertoár a účinkovala s různými orchestry. Za rok 1964 vyhrála poprvé Zlatého slavíka, vítězila na velkých mezinárodních festivalech.
Ještě jako členku Semaforu případně Rokoka si ji oblíbená filmová a televizní kamera. Na plátně debutovala ve filmu Letos v září (1963), kde si "střihla" postavu Oliny, zpěvačky studentského orchestru. Následovaly filmy Bubny (1964) a Neobyčejná třída (1964), ale legendární se staly až filmy Kdyby tisíc klarinetů (1964), Ta naše písnička česká (1967) a Zločin v šantánu (1968).
Zatímco v Klarinetech září v duetu s Karlem Gottem Je nebezpečné dotýkat se hvězd a v triu s Karlem Gottem a Waldemarem Matuškou (Glory), ve "smutné komedii s detektivní zápletkou" Zločin v šantánu má hlavní ženskou roli a písně napsané na tělo.
Později se objevila ve filmech Hodinářova svatební cesta korálovým mořem (1979) a V hlavní roli Oldřich Nový (1980).
Na obrazovce slavila úspěch coby Vanilka v televizní adaptaci buffopery Suchého a Šlitra Dobře placená procházka (1966), ale ještě předtím v roli zpěvačka ve westernové mikrokomedii Magnetické vlny léčí (1965). Zahrála si v mnoha televizních hudebně-zábavných pořadech, také v televizní adaptaci úspěšného semaforského představení Zuzana je zase sama doma (1961) nebo v Láskách Emanuela Přibyla (1971), nechyběla ani v muzikální parodii Zpěváci na kraji nemocnice (1982).
Vedle toho nazpívala pěvecké party či ústřední písně v mnoha filmech jako Oranžový měsíc (1962), Až přijde kocour (1963), Lov na mamutu (1964), Strašná žena (1965), Finský nůž (1965), Sedmikrásky (1966), Klec pro dva (1967), kde zpívá svou kultovní píseň Requiem, Objížďka (1968), Rodeo (1972) nebo V erbu lvice (1992).
Naposledy si Eva Pilarová zahrála titulní roli v televizním hudebním filmu Ach, ta láska nebeská... (2020), který se měl uvádět až koncem letošního roku, ale nakonec byl uveden v premiéře krátce pro smrti zpěvačky.
Brněnská rodačka Eva Pilarová (rozená Bojanovská, 9. srpna 1939 – 14. března 2020) byla česká zpěvačka a herečka, trojnásobná vítězka čtenářské ankety Zlatý slavík. Zpívala už od dětství (například v dětském chrámovém sboru u sv. Tomáše, sbormistr a varhaník Vladimír Stehlík), a to i klasickou hudbu. Koncem 50. let zahájila studium operního zpěvu na brněnské JAMU, ale po roce školu opustila a nastoupila do pražského divadla Semafor. Disponovala dobrou pěveckou technikou a silným a barevně zajímavým hlasem – sopránem o rozsahu tří oktáv.
Eva Pilarová a Jiří Šlitr ve filmu Zločin v šantánu.
Slavná scéna v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů.
Karel Gott a Eva Pilarová v roce 1965, kdy v Semaforu uváděli svůj Recitál.
Waldemar Matuška a Eva Pilarová ve filmu Neobyčejná třída.