Článek
Jak jste přišli k této výstavě?
Většina dobrých věcí vzniká z osobních kontaktů. A já doktorku Jitku Lněničkou znám léta a vím, že je taková nadšenkyně. Byl jsem přítomen na sympoziu, které ona organizovala; dával jsem jí věci na různé výstavy, takže jsme se za ta léta poznali. Samozřejmě už dlouho jsem obdivoval klatovský Pavilon skla. Nikdy jsem neviděl tu architekturu a vždy jsem se sem hrozně těšil. A když jsme PASK navštívili letos v březnu s našimi studenty, byl jsem z budovy opravdu nadšený. Za prvé expozice sklárny Lötz úžasná a architektura neskutečná!
Výstavu Sklo nebo život jsme si domluvili už vloni, kdy jsme měli výstavu v Londýně, potom jsme dělali velký katalog, a všechny věci jsme domlouvali po telefonu. Doktorka Lněničková hodně chce, aby tady i místní lidé i turisté byli nadšení a PASK navštěvovali. Samozřejmě my se snažíme, protože každá výstava je jiná, a tady jsme opravdu chtěli, aby se lidem líbila.
Jak se vám na výstavě pracovalo?
Já ani moc nepracoval, spíš studenti museli pracovat. Nakonec jsme vybrali věci z klauzur na téma zátiší. Může se zdát, že zátiší jako fenomén malířský, sochařský, je daleko od názvu Sklo nebo život!, ale ono to tak není, protože hodně zátiší v dějinách se zabývá mementem mori a smyslem života. Hodně zátiší má v sestavě lebku a alchymistické znaky, takže zátiší, co se malovala v holandském či barokním malířství se hodně zabývají tématem života a smrti. Moji studenti museli nejdříve zpracovat rešerši a na tohle téma museli napsat teoretickou práci. Až potom se mohli pustit do praktické části.
V Ateliéru skla vychováváte špičkové sklářské umělce. Jací jsou vaši studenti?
Moji studenti jsou hodně odvážní. Já se je snažím motivovat a je pravda, že když máme výstavu v PASKu, nebo v Londýně, oni se vybičují! Všechno je o motivaci. Oni třeba vidí výsledky některých výtvarníků, že vystavují a že se tou prací uživí, a já se jim snažím i svým příkladem ukázat, že umění může v životě fungovat. Ale jedna věc je něco umět a druhá věc je, aby o tom lidé věděli. Takže náš Ateliér hodně vystavuje a já to opravdu nedělám z nějaké pýchy, ale proto, abych studenty motivoval k tomu, že jejich jméno bude známé. Dnes už i moji studenti mají své sběratele a hodně lidí kupuje jejich výrobky. Já pomáhám studentům vyrůst a oni mně neuschnout.
Patříte mezi nejúspěšnější sklářské designéry. Máte ještě nějaký sen, který byste si chtěl splnit?
Já jsem strašně šťastný člověk, že mám skvělou rodinu, skvělou práci a kdyby nic dalšího nepřišlo, jsem spokojený, že se mohu živit tím, co mne baví. Ale samozřejmě jako každý chlap mám ještě svoje velké sny. V září budu mít velkou prezentaci v Londýně ve Viktoria and Albert Museum, kde budu mít skoro tunu skla. Před třemi lety jsem měl výstavu na Pražském hradě, která odstartovala můj návrat k volnému umění, a prezentace v Londýně vypadá, že by to mohl být takový velký zlom co se týče světové prezentace. Tak se na to těším a rád bych ještě víc proniknul do světového povědomí.
