Článek
Na této kompilaci najdeme celkem 62 největších hitů Karla Svobody, které napsal pro naše nejpopulárnější interprety své doby.
Karel Svoboda se narodil 19. prosince 1938 v Praze. Byl významný český skladatel filmové, televizní, populární a muzikálové hudby. Spolupracoval převážně s Karlem Gottem a s textařem Jiřím Štaidlem.
Vedle populární hudby se věnoval ve veliké intenzitě filmové hudbě. Stal se dvorním skladatelem režiséra Václava Vorlíčka, počínaje filmem Smrt si vybírá z roku 1972 přes proslulou filmovou hudbu k pohádkovému filmu Tři oříšky pro Popelku až k seriálu Létající Čestmír. Dále napsal hudbu k seriálu Návštěvníci i znělku k seriálu Včelka Mája, která mu přinesla popularitu v tehdejším Západním Německu.
Karel Svoboda zemřel tragicky 28. ledna 2007.
Co pro vás znamená Karel Svoboda?
Marta Kubišová: Úplně první věc pro mne Karel napsal Depeši, která se stala hitem a zpívám ji dodnes, stejně jako Zvony nechte znít. S Karlem jsme se měli moc rádi...
Václav Neckář: S Karlem jsem se poprvé viděl, když složil skladbu Gemini. Zpíval jsem s ním pak v Mefistu, kde jsme spolu nazpívali a natočili jediný společný duet. Pak pro mě a Helenku napsal krásnou píseň Stín katedrál. Byl to můj dobrý kamarád, a dokonce jsem byl u něj doma, když skládal pro Karla Lady Carneval. Velmi jsem si ho vážil, měl jsem ho rád...
Hana Zagorová: Karel Svoboda byl jeden z mých prvních kamarádů v Praze. Báječnej. Dokonce mi napsal písničku na mého prvního Slavíka – Tisíc nových jmen. Byl to chytrý, vzdělaný, citlivý člověk a jedinečný skladatel. Je mi ctí, že jsem zpívala a dodnes zpívám jeho písně...
Petra Janů: Karel je pro mě napořád krásná, klenutá, lehce zapamatovatelná melodie. Jeho písničky máme v srdci jako drahé kamínky. Tím je nezapomenutelný. A to je moc dobře.
Karel Gott: O Karlu Svobodovi jsem vždycky mluvil a vždycky mluvit budu, jako o jednom z mých pěti životních, doslova osudových kamarádů. Prostě opravdových přátel, jakých má člověk na rozdíl od stovek známých a kamarádíčků vždycky jenom pár. A to ještě musí mít velké štěstí. Něčím navíc, tedy jakýmsi bonusem k našemu celoživotnímu kamarádství, byly společné úspěchy na hudební scéně. A to nejen doma a nejen v německy mluvících zemích, ale i třeba v Brazílii, Řecku, dvakrát v Japonsku… Jedinečnost Karla Svobody tkvěla především v tom, že byl typicky český skladatel. Tak český, až mu to někdy někteří naši interpreti vytýkali. Ale právě v tom byla ona neskutečná síla. Za to za všechno, co pro mě Karel Svoboda během svého života udělal a co pro mě jako přítel znamenal, nemohu teď už udělat víc, než s pokorou zašeptat do nebes: „Karle, díky!“ Pořád si nemohu zvyknout na to, že už mi nikdy nic nesloží. A že už si nikdy nebudeme vyprávět o tom, co nás těší a co rmoutí. Zřejmě si na to nikdy nezvyknu, a hlavně – nikdy se s tím nesmířím!
