Článek
Německý novinář Alex Rühle (1969) se o vlastní vůli rozhodl podrobit zajímavému experimentu. Půl roku se obejít bez chytrého telefonu a internetu. Své reflexe a zjištění vtělil do knihy. Tu přeložil a připravil pro dramatizaci Martin Sládeček.
O tématu zvoleném spolu s režisérem Lukášem Kopeckým píše: „My chtěli studentům nabídnout prostor, v němž by nemuseli „pouze“ reprezentovat nebo interpretovat cizí myšlenky, pocity a postoje, nýbrž, kde by mohli mluvit především sami za sebe.“
Režisér Kopecký má k online technologiím věcný přístup i zdrženlivý odstup: „Raději se ztratím ve čteném příběhu než při surfování na internetu. Online technologie používám převážně pracovně.“ Oba pak zájem o téma jako námět vhodný pro mladé herce. Co zkusit obdobný experiment jak německý novinář? Co nám internet dává, co bere? Co s volným časem, který bychom být online získali? Co třeba: nazkoušet muzikál?
Čtveřice hereček a týž počet herců (Tamara Dikyová, Kristína Jurková, Kristína Kubačková, Kristína Oríšková, František Herz, Dušan Kraus, Jan Ludva a Daniel Mišák), studujících muzikálové herectví obdrželo nelehký úkol: v rámci zkoušení na celých 14 dní opustit internet, být offline. Jak zvládnou půst a absťák? Své zážitky měli zpracovat do deníku, obdobně jako autor původní knihy formou deníků.
Představení pak těží z jejich osobních prožitků, každý z herců a hereček se současně střídá v roli Alexe, autora knihy, všichni se stávají Robinsony na pustém bezinternetovém ostrově.
Období offline si aktéři v představení užívají v řetězci svižných čísel, často s vtipnými texty na hudbu Maria Buzziho. Herci si svá vystoupení užívají, hrají s chutí a nasazením, je znát, že celou hru vnímají i jako „spoluautoři“).
Divák by neměl očekávat dramatický útvar vrcholící snad zásadním rozuzlením či hlubší rozvahu o vlivu internetu na naši současnost. To není účelem muzikálového představení, které si přeje pobavit, i trochu zamyslet nad internetem a sociálními sítěmi očima generace, která je tu jak "doma". Muzikál jistě nejvíc osloví generační druhy, může však zaujmout i ty, kteří v internetové gramotnosti tak dalece nepostoupili.
Součástí programu k představení jsou výpovědi aktérů, jak zvládali internetovou abstinenci. Jsou velmi trefné, zajímavé. Vlastně doslov k představení. Závěrem postřeh Dušana Krause. „Jsme poslední generace, která si místo ťukání do tabletu a do klávesnice chodila hrát ven. V létě jsme byli neustále venku a znamením pro nás, že máme svůj zadek expresně dostavit domů, nebyla zpráva od mámy na Messengeru, ale rozsvícení pouličního osvětlení.“
