Článek
Text Václava Havla, pod jeho jménem samozřejmě neuvedený, byl součástí scénické revue Rozrazil O demokracii. Vyvolala (1988) obrovský ohlas diváků i zjitřenou pozornost tehdejší moci. Z podnětu dramaturga Divadla na provázku P. Oslzlého k účasti, zpracoval autor text k noci z 27. na 28 října, jak ji prožíval Alois Rašín a jeho okolí.
Havlův text je dosti odlišný od jeho známějších dramatických děl, má však potenciál oslovit a zasáhnout širší okruh diváků. Odehrává se v historických kulisách, autor pracuje s fakty, kde se jich nedostává, nahrazuje pravděpodobností a vlastní invencí, neopouští ani specifický humor a nadsázku. V roce 2016 uvedlo hru Divadlo Husa na provázku hru ve výborném pojetí režiséra V. Morávka. Nyní při stoletém výročí vzniku republiky se uvádění hry přímo nabízí.
Nastudování se studenty muzikálového herectví Divadelní fakulty JAMU sází na dynamiku mládí, především však na hudbu a zpěv. Pojetí režiséra, současně dramaturga Ivo Krobota nosně a funkčně skloubilo Havlův text s písní a rytmem. Evokuje i jeho provázkovské inscenace, zejména s širokým ohlasem přijatou Babičku a Rozvzpomínání. Hudba (Zdeněk Kluka) využívá V+W (a J.), S+Š, domácího J. Bulise i do dobového koloritu osvěživě zapadajících „hašlerek“. Hudební nastudování a aranžmá (D. Klementová a D. Rymeš jistě těsně spolupracovalo jak s režisérem I. Krobotem, tak se Z. Klukou. D. Klementová je známa energií a entuziasmem, s nimiž hereckému dorostu přibližuje tyto autory, vokální výsledky studentů i vzájemné spolupráce představuje v přitažlivých koncertech. Za klavírem v inscenaci chybět nemohla.
V inscenaci jsou jakýmsi leitmotivem Kamarádi, píseň z nejpůsobivějších textů J. Suchého, v závěru zvlášť výmluvně zazní jistý ohlas i parafráze J. Bulise na Svět patří nám V+W. Výběr písní, zasazení do děje a Havlova textu je nenásilné, citlivé. Právě tím, že inscenace na hudbě a zpěvu staví, je jiná a nová. Myslím, že autor jako takovou by ji přijal i ocenil.
Nasazení mladých herců je velké, hrají s nadšením. Uznání náleží i těm, kteří pohybově vedli: Ladislavě Košíkové a Davidu Strnadovi. Scéna při účelné jednoduchosti, upoutala invenčním využitím kulis, často skládaček.
Nechyběl jistý didaktický zřetel. Program nabízí informace o postavách hry, osobnostech, které se zasloužily o vznik republiky. Před zahájením představení je promítán záznam ankety s mladými herci. Vypovídá, jak nepříliš vědí o „mužích 28. října“. Nesměji se. Značná část starších zná jen jména Masaryk, Beneš, Štefánik. A co např. my, Brňané? Kdo třeba ví, po kom všem vlastně nesou jméno ulice města?
Chodil jsem do školy, kdy se v dějepise některé věci neučily. Kdo nevyrůstal v rodině s jistou vzdělanostní tradicí, se sotva dozvěděl. Nesměji se. Spíš zaráží, že dnešní škola zřejmě z historie též ledacos nepředá. Provozně i jinak to asi možné není, hezké i cenné by však bylo. – Kdyby „jamácké“ Zítra to spustíme hned s rokem jubilejním scénu neopustilo. Stalo se nabídkou pro základní a střední školy. Tím nechci říci, že jde o představení určené dětem a mládeži. Zdařilá inscenace oslovuje velmi široké věkové rozpětí.
