Článek
V letech 1931-1932 vyrostla na pražských Malvazinkách vila pro rodinu právníka Josefa Winternitze. Návrh stavby byl zadán architektu Adolfu Loosovi, který ale kvůli vážné nemoci předal realizaci do rukou svému kolegovi Karlu Lhotovi. Ten je také autorem veškerých interiérových prvků.
Ani Winternitzovi se svým novým domovem nemohli těšit delší čas. Stejně jako Stiassnich byli židovského původu. Vilu museli v roce 1941 opustit a převést její vlastnictví na tzv. Auswanderungsfond für Böhmen und Mähren (Vystěhovalecký fond). Od toho ji poté odkoupilo město Praha, které zde zřídilo mateřskou školu. Rodina byla v roce 1943 deportována do Terezína poté do Osvětimi.
Z koncentračního tábora se vrátily matka Jenny s dcerou Suzanou. Pokusily se získat vilu zpět, což se jim sice povedlo, československý stát obnovil vlastnická práva Josefa Winternitze, ale zároveň uvalil na obě dědickou a milionářskou daň. Jelikož ale ani jedna z nich neměla majetek nebo příjmy, které by tyto platební podmínky pokryly, musely se vily vzdát.
Jenny Winternitzová proto nabídla vilu státu za to, že budou s dcerou zbaveny exekucí a dalších pohledávek vzniklých bojem o navrácení majetku. Ve vile tak zůstala mateřská škola a Jenny a Suzana Winternitzovy se už do vily nikdy nevrátily. Dokonce se o ní v rodině přestalo mluvit.
Změnu přinesl až rok 1991, kdy syn Suzany zažádal o restituci majetku. Po letitých tahanicích s městem byla vila rodině vrácena. Dědici se stali potomci Suzany Winternitzové Helena Kučerová, Dagmar Spudichová, Jiří Cysař a Stanislav Cysař. Společnými silami se pustili v roce 1999 do rekonstrukce zdevastovaného objektu, ta zabrala tři roky. Dnes je vila přístupná veřejnosti, konají se zde různé kulturní akce a prostory fungují také jako galerie, především výstav spjatých s architekturou.
Winternitzova vila byla po své proměně přihlášena na výstavu Má vlast cestami proměn, kde zároveň soutěží o titul Proměna roku. Pokud se Vám vila a její příběh líbí, podpořte ji svým hlasem na http://cestamipromen.cz/hlasovani.