Článek
Na začátku svojí výtvarné cesty zkoušel amatérský tvořivec, jak se Radek Černovský sám označuje, tužkou překreslovat oblíbené postavy a auta, které postupem času začaly nahrazovat oblíbené ikony hudby a filmu 90. let minulého století. Někdy je obrázky vyvolaly pochvalu, jindy byly podrobeny neúprosné kritice. Obojí přijímal Radek Černovský s pokorou a snažil stále se zlepšovat a zkoušet další techniky. Začíná kreslit na zakázku, kromě tužky používá uhel, pastelky, velice originálně propisku, akrylové barvy.
Po období portrétů přichází další výzva – kutnohorské motivy. Nejprve tužkou, pak i jinými technikami, okolo roku 2011 i akrylovými barvami. A opět přichází tvorba na zakázku, která Radka Černovského přivádí i k méně tradičním námětům z rodného města. Výtvarný záběr se začal rozšiřovat, přicházely další výzvy a jejich zhmotnění si můžete prohlédnout v této síni.
Expozici ve Spolkovém domě vystavěl Radek Černovský na kontrastu a protikladu propiskových a tužkových portrétů a zdařilých akrylů čerpajících náměty hlavně v magickém městě pod Svatobarborskou katedrálou. Na portrétech, byť velice obdivovaných a oceňovaných návštěvníky výstavy, je téměř hmatatelně znát autorova chybějící teoretická průprava. Třebaže vykazují technickou zručnost a dobré oko, jsou to vskutku je překreslené fotky či obálky časopisů, bez vnitřního napětí či života.
Naopak akryly jsou pro autora určitě tou správnou výtvarnou cestou, mají švih, nápad, vlastní rukopis, vše podtrženo pečlivou a technicky perfektní prací štětcem. Kutná Hora je sama o sobě malebná, na jeho obrazech se pak posouvá až k pohádkově zbarvenému nádechu.
Pro Radka Černovského je výtvarná tvorba zájmem a koníčkem, nemá ambice se jí živit. Bude-li pokračovat v nesnadné cestě, po které se vydal, zcela určitě přinese ještě hodně radosti nejenom sobě a svým blízkým, ale i nám ostatním, kteří se s jeho obrazy budeme setkávat...
