Článek
Tedy ne, že bychom lezli na vrcholy, tak zdatná naše parta není. Ale skalními průrvami vedou značené turistické stezky. Tak jsme nelenili a v obci St. Magdalena nasedli na autobus, který nás převezl do Val Gardeny k dolní stanici lanovky Seceda. Tou jsme vyjeli do nadmořské výšky 2640 metrů. Měli jsme na vybranou čtyři trasy přes skalní průrvy. Volili jsme nejméně náročnou trasu přes průrvu Panascharte.
Vrhnout se ze zelené náhorní planiny do kamenité cesty průrvou byl opravdový zážitek. Nicméně cesta vypadala shora náročnější, než ve skutečnosti, i když opačným směrem vzhůru bychom ji asi s radostí nešli. Dramaticky sevřená mezi skalními stěnami se klikatila úzká stezka, občas s ocelovými lany nebo kládami jako zábradlí. Nad námi vrcholy skal a před námi otevírající se pohled do údolí Villnösser Tal a ještě mnohem dále, až k Brenerskému průsmyku.
Pak přechod přes štěrkovou suť a napojili jsme se na turistickou stezku Adolf Munkel Weg. Ta nás vedla až na horskou pastvinu Gampen Alm do stejnojmenné horské salaše, kde jsme se ubytovali. Jednoduché, čisté pokoje se sociálním zařízením na chodbě byly po celodenní túře skutečnou oázou. Pak přišla večeře, která překvapila - tříchodové menu na horské salaši, za které by se nemusela stydět nejluxusnější restaurace.
Další den jsme pokračovali pěším pochodem zpět do údolí, se zastávkou na salaši Kaserill Alm, kde jsme v rámci svačinky ochutnali především domácí sýry, které tady vyrábí. A pak stále dolů, do údolí. Ale jednu zastávku jsme nemohli vynechat.
Kousek od obce St. Magdalena jsme měli objednánu speciální proceduru na statku Verlotthof. Majitelé Gabriel a Beata Lambacherovi nás srdečně přivítali a pak jsme po vyčerpávajícím pochodu dostali velice příjemnou a uvolňující masáž. Masáže jsou specialitou statku, kde se lze také ubytovat. Beata je jedinou certifikovanou masérkou v údolí. Nakonec se ukázalo, že je původem z Polska a tak se tu lze domluvit částečně i česky.
Po masáži jsme nasedli do našeho vozu, zaparkovaného poblíž turistické trasy a odjeli jsme do našeho posledního útočiště na této cestě Jižním Tyrolskem, do statku Gschloierhof v Lajenu. Statek, ležící vysoko nad údolím řeky Eisack, je zrekonstruovaný a je to na něm i vidět.
Představa, že na statku se bydlí pouze v dřevěném starožitném nábytku, dřevěných podlahách a topí se v kamnech, tady vzala za své. Moderní design pokojů i jídelny, podlahové topení a elektricky ovládané žaluzie nás z romantických iluzí probraly. A co jsme tady objevili tak výjimečného kromě moderního interiéru? Naprosto skvělou marmeládu z bezových květů, které majitelé sami sbírají a marmeládu vyrábějí. Za 2,5 euro za 390 gramovou skleničku si ji tu může každý i koupit s sebou.
Dovolená na statku je v Jižním Tyrolsku o to jednodušší, že tu perfektně funguje organizace Roter Hahn (červený kohout), sdružující selské statky. Na jejích stránkách si každý může přečíst informace o jednotlivých statcích a udělat si i rezervaci své dovolené.
