Článek
Zdeněk Červinka za svou dlouholetou kariéru uskutečnil více než 250 samostatných výstav. Na Uherskohradišťsku - a nejen tam - patřil k uznávaným umělcům. On sám by však slovo "uznávaný" zřejmě smetl ze stolu. Byl takzvaně pro každou špatnost, legraci, ironii.
Jen namátkou jeden z mnoha podobných příkladů - zřídil si Targusovu pojízdnou galerii, která si úspěšně vedla nejen ve Zlíně, Uherském Hradišti, Otrokovicích či Kroměříži. Ale také třeba v Praze. Aby náš lid nemusel jezditi za uměním do Paříže, říkával…
Nebo založil fiktivní družstvo RUMOL (Ruční Umělecká Olejomalba), kde se charakterizoval jako král šerosvitu a malířského podsvětí. Nad jeho tvorbou se léta zamýšleli historici umění. Zkoumali nejvíce, co "velkého" jim mistr Targus sděluje. Asi nic ohromujícího, pokud nestačí, že obrazy Zdeňka Červinky vždycky byly trochu výstřední, nevážné, bavily a rozesmávaly.
„Jak žil, tak i maloval. Malíř prý má být vážný a sdělovat publiku ohromující poznání. Prý nemá být bavičem. Opak je pravdou. Těšit a rozesmávat je velké umění. Je v tom veliký kus dovedností, znalosti a profesionality,” vystihl Targuse jeho blízký kamarád Pavel Koňařík.
Zdeněk Červinka svými obrazy stále rozesmává, baví, napovídá, nenudí a rozdává dobrou náladu.
„Vždycky říkal - moje obrazy si můžete prohlédnout, ale bohužel i koupit. Byl nezmar, kdo ho neznal, nevěděl, jestli mluví vážně nebo si dělá z lidí srandu,” zavzpomínal s úsměvem další přítel malíře Jiří Severin a dodal: „Červinka nás vede svými obrazy do v mnoha ohledech neprávem zapomínaného světa starých inzerátů, starých dobrých gramofonů a starých ošoupaných vest. Vzpomínat a inteligentně bavit je vyhrazeno pouze umělcům výrazným, vznešeným a velmi talentovaným. A to vše byl Targus Zdeněk Červinka.”