Článek
Zejména ušlechtilé a chutné smrkové hřiby je zde možno nalézt bezmála na každém kroku, stačí malý neplánovaný odskok při odpočinkové zastávce na kraji lesa, a z náhodného otestování, zda lze v lese konečně něco najít, se stane překvapivá radostná událost.
Kdo vyrazil do lesa záměrně, pochopitelně vyráží s košíkem na ukládání vonných darů lesa, jinému poslouží improvizovaně třeba v autě ležící přepravka, staré dobré doporučení nesbírat do igelitových tašek snad není třeba připomínat.
Lesy přímo sálají vůní bujícího podhoubí, navíc právě hřib smrkový je tou nejčastěji se vyskytující houbou, nalézt lze rovněž v menší míře jeho příbuzné kováře a strakoše, pokud zbude místo v košíku, z lesa na talíř mohou putovat i suchohřiby, větší práci dá paradoxně najít masáky - odborně zvané muchomůrka růžová. Další hojnou houbu, lanýže chudých, tedy naše pestřece, nutno používat opravdu opatrně pro dokořenění k jejich jedovatosti, nejlépe je po přípravě pokrmu (například polévky) z něj odstranit.
Nezbývá než doufat, že obdobná hojnost oblaží i lesy v dalších krajích a je jen malou předzvěstí brzké podzimní sezóny.
