Článek
Kdy se v místě dnešního Ostružna usídlili první lidé, bohužel asi již nezjistíme. První písemná zmínka se objevuje ve 14. století, avšak vzhledem k tomu, že na nedalekém vrchu Sedlo u Albrechtic (900 m. n. m.) si Keltové vybudovali pravděpodobně v průběhu 6. století př. n. l. oppidum, lze se domnívat, že ani oblast Ostružna nezůstala v této době bez povšimnutí.
Co strážilo Ostružno?
Zajímavý je výklad názvu této vesničky. Někteří badatelé se domnívají, že by mohl být odvozen od slova strážit.
Tuto verzi umocňuje i fascinující výhled do vnitrozemí, kdy za jasného počasí můžete pozorovat například kostel v Žihobcích či hrad Rabí. Předat signál o blížícím se nebezpečí nebyl tedy vzhledem poloze vůbec žádný problém - stačilo třeba zapálit hranici dříví.
Krásná příroda, ale těžký život
Okolí Ostružna je skutečnou pastvou pro oči. Hluboké lesy, mezi nimiž se rozprostírají horské louky, přes tisíc metrů vysoké šumavské hory Ždánov a Javorník a již zmíněný uchvacující výhled do vnitrozemí.
Život v tomto nádherném koutu Šumavy však nikdy nepatřil k jednoduchým. Nedostatek pracovních příležitostí, ne příliš úrodná pole, tuhé a dlouhé zimy, které si vybíraly i lidské oběti, přinášeli zdejšímu obyvatelstvu útrapy a strádání.
Ani kámen nepomohl
V druhé polovině 19. století se u Ostružna začal těžit kámen. Špatná dopravní infrastruktura však zapříčinila, že ani tento druh podnikání se zde neudržel příliš dlouho a lidem nepřinesl zvýšení životní úrovně a jistotu příjmu.
Celkovou atmosféru vylíčil Karel Klostermann v knize Světák z Podlesí: „Listopadové dni, jeden druhého horší, neladnější, plačtivější. Starý Ždánov neustále v mlhách, nad Hefensteinským sedlem kotouče mraků, z nichž pršel tu drobný déšť, onde studený liják, nic jinak než jako by všecky vodní páry z širokých hvozdů a močálů šumavských se tam navalily. Věčné šero, polotma, těžce na mysl doléhající. V lomě nad Ostružnem jako by vše hnilo od tohoto mokra…Ponurá pohoda tížila mysl, vlhko padalo na plíce, úžilo dech, omezovalo pohyby; v chladu křehly údy, kůže na rukou pukala, až krev z nich prýštila, a žíravé rozpuštěné vápno pálilo nesnesitelně...“
Kaplička, rozpadající se dům a vztyčené kameny
Dominantou ostruženské návsi je bezesporu kaplička Nanebevzetí Panny Marie z 19. století a stavení čp. 1 U Pretlů pravděpodobně z přelomu 18. a 19. století, které však značně chátrá a je těsně před úplným rozpadem.
Na vrcholu nenápadného kopce nad Ostružnem, zarostlém a z některých míst těžko prostupném, se ve tvaru kruhu nachází několik menších vztyčených kamenů. Toto místo, zvláště pokud se postavíte přímo doprostřed, působí na příchozího velice pozitivně.
A pokud nevěříte na sílu a moc kamenů, v okolní krajině jistě podlehnete té nepopsatelné moci, kterou na nás působí šumavská příroda stejně, jako působila na naše předky.
