Článek
S obcí Hůrka (Hurkenthal) je spojeno sklářské řemeslo a jména rodu Hafenbrädlů, Abelů i otce spisovatele Karla Klostermanna (povoláním lékaře), kteří byli pohřbeni v hrobce kaple sv. Kříže, vystavěné roku 1820 v blízkosti kostela vybudovaného Ignácem Hafenbrädlem roku 1789. Účelem stavby kaple byl uschování ostatků zesnulých příslušníků sklářských rodin.
První, komu se roku 1832 dostalo po smrti zde útočiště, byla paní Marie Zuzana Hafenbrädlová (pozůstalá po majiteli bavorské Železné Rudy), později stoupl počet dřevěných rakví s proskleným víkem na dvacet pět. Zde svůj zdánlivě věčný klid sdílely mumie v překrásných šatech a nezřídka i zdobeny svými oblíbenými cennými šperky.
Dnes by těžko někdo hledal v oněch místech tehdy v obci dále fungující sklárny, poštu, zámeček, mlýn nebo hotel U jezera Laka. Jako pozůstatek časů prosperity stále na svém místě stojí chráněné stromořadí lip a javorů, zvané Hůrecká alej. Počet velikánů činí jedno sto a šestnáct kusů listnáčů.
Své obnovy se dočkala kaple, která paradoxně byla jako jediná budova v obci zaplněné v předválečných letech tisícovkou obyvatel, ušetřena demolice v osudovém roce 1948, následující po poválečném odsunu. Kaple měla sloužit jako armádní pozorovatelna a později počala zcela chátrat.
Z kostela sv. Vincence je dochováno nemnoho zakonzervovaných a především pietně dovybudovaných zbytků, stejně jako je zde zlomek náhrobků v místě bývalého hřbitova u kaple. Obnova místa započala roku 1998, vysvěcení kaple proběhlo v roce 2003, rok poté přibyla pamětní deska se jmény zastřelených při pokusu o překročení hranice (povědomý zde zvěčnělý Bohumil Hasil byl bratr krále Šumavy Josefa).
Od roku 2011 je kaple osazena skleněnou sochou Krista (autorka Vladimíra Tesařová, jejíž skleněný oltář je k vidění v nedaleké Dobré Vodě), trnová koruna je z hraničního ostnatého drátu.
V knize V. Kudrličky Šumava: Co zmizelo z Královského hvozdu, stejně jako O. Kaskoun - Toulky Šumavou, je zdokumentována událost z roku 1952, kdy z práce se vracejícím dřevařům se naskytl hrůzný výjev - nafasovaným alkoholem posilnění vojáci právě plnili rozkaz zlikvidovat mumie, připomínku časů předválečného významu zlikvidované osady. Došlo i na tanec s mrtvými, vytaženými z jejich sarkofágů a jejich následnému potupnému rozstřílení u hřbitovní zdi.
Zda je vše jen novodobou legendou těžko soudit, tehdejší časy však rozhodně tuto k místu se vážící pamětnickou historku coby pravdivou rozhodně nevylučují. Trochu odlišné jsou verze následných událostí - vesměs shodně je zmiňováno brzké úmrtí jednoho z šestice plenitelů při odstřelu v místním vojenském prostoru, podivná smrt (neznámá nemoc, snad přenos jedu z mumifikovaných těl) zbytku likvidátorů ostatků mrtvých je již zřejmě více v rovině fantazie a touhy zakončení příběhu spravedlivou pomstou.
Tak jako tak je možno jinak žádaný klid v okolí kaple narušit hlasem zvonu smíření, instalovaným sem roku 2003.
VIDEO: Hůrka a Laka
Hůrka inspirovala spisovatele Klostermanna pro sepsání románu Skláři, kostel před demolicí i nedaleké jezero Laka je možno spatřit ve filmu Divá Bára. Jezero je dalších 2,5 km dále po trase z Nové Hůrky, kde je parkoviště, od kterého vede na Laka nejkratší a nejméně náročná trasa.
