Zaniklá šumavská obec Stodůlky ožívá na dobových fotografiích

„Pod prachem času pohřbená vesnice znovu ožívá na unikátních dobových fotografiích, které jsou dnes již ojedinělou vzácností. Stodůlky patřily k největší šumavské královské rychtě a daly by se označit jako historický skvost Šumavy. Dnes se jejich torzo krčí pod horou Křemelná, a tak návštěvník může jen tušit, kde odpočívají zbytky dvou mlýnů, pily, několika hostinců, kaple sv. Sebastiana či legendární usedlosti Balthashof, která patřila k největším v Královském hvozdu,“ uvádí se v pozvánce na výstavu Stodůlky - příběh zmizelé vesnice.

Stodůlky na jihozápadním svahu Křemelné jsou poprvé písemně zmiňovány v 17. století, přičemž v německém urbáři jsou označeny jako Stadln. V 19. století žilo v této obci a v 25 okolních osadách celkem 1800 převážně německy hovořících obyvatel.

„Tento správní obvod ,Svobodná královská rychta Stodůlky´ byl po první světové válce z hlediska velikosti katastrálního území druhým největším v Československu," uvádí se na jedné z informačních tabulí výstavy.

Historii obce ukončila druhá světová válka. V roce 1946 se po odsunu obyvatel vylidnila a noví usídlenci nemohli úspěšně navázat na dosavadní rozvoj této lokality, neboť záhy po únorovém převratu v roce 1948 se celá oblast stala součástí vojenského prostoru a Stodůlky byly dopadovou plochou vojenské střelnice. Co to mělo za následek, není nutné zdůrazňovat.

Stodůlky nebyly jedinou obcí, kterou postihl takový osud. Téměř tři tisíce vesnic, samot, kostelů a dalších objektů bylo zlikvidováno. A důvod? Údajně by se mohly stát úkrytem pro diverzanty ze zahraničí. Ve skutečnosti šlo o to, aby byl vytvořen rozsáhlý pás území podél hranice s Německem, do něhož, coby do vojenského prostoru, nebude možné vstoupit. Tím se samozřejmě značně ztížila, resp. znemožnila emigrace lidí do sousedního Bavorska.

Při prohlížení dobových fotografií člověka napadnou nejrůznější myšlenky. Lidé na Šumavě mnohdy vedli s drsnou přírodou boj o přežití. A bylo úplně jedno, jaké byli národnosti či náboženského vyznání. Dlouhá léta to nikomu nevadilo. Češi, Němci a Židé zde společně žili, pracovali, budovali své domovy a rozvíjeli kulturu. Pro každého tu bylo místo. Pak ale stačil nástup jednoho fanatika k moci a desetiletí společného soužití bylo nadobro pryč.  

Výstava, která začala 1. dubna a potrvá do 31. května, je umístěna v budově Muzea dr. Šimona Adlera v Dobré Vodě u Hartmanic. I tato obec se stala součástí vojenského výcvikového prostoru. Měla však štěstí, neboť zde sídlilo velení a nedošlo tak k srovnání se zemí, jak tomu bylo u jiných obcí.